lanovka, si ji přiloží ke rtům. Na jeden lok vypije půlku. Možná je muž, jemuž Tytus říká Ivane, ve skutečnosti starý dvě stě let. Nikdy se nikomu nepodařilo ho rozpůlit, aby se mohl přesvědčit. Ke stolu se blíží Mrcha Dangová a už z dálky na nás volá. Má na sobě třpytivé smaragdově zelené šaty, které jí obepínají celé tělo až k chodidlům, jež nejsou vidět, takže vypadá, jako by se po vrchním patře restaurace vznášela. V patách se jí šourá Darren Dang, celý nesvůj z elegantního černého saka a kalhot, v nichž je očividně navlečený proti své vůli. „Vítejte, vážení, vítejte, vítejte, posaďte se, posaďte se,“ vysype ze sebe Mrcha a vezme Tytuse Broze kolem ramen. „Doufám, že jste při chuti. Dnes večer jsem pro vás připravila víc teplých chodů, než náš oslavenec spořádal za celý život.“
˜
Různá hlediska. Různé úhly pohledu. Různé vnímání. Maminka v červených šatech, směje se s Lylem a klade si na talíř kousky křupavé tilápie. Ryba byla naložená v omáčce s česnekem, chilli a koriandrem, ze spálené, pichlavé hřbetní ploutve jí trčí tolik odhalených bílých kostí, že vypadají jako slonovinové klávesy na zprohýbaných varhanách, na které hraje v pekle sám ďábel. Tytus Broz drží kolem ramen svou dceru Hannu a při tom si povídá s naším místním radním Stephenem Bourkem, jenž hůlkami zápolí s vietnamským salátem s hovězím, nudlemi a citronovou trávou. Lyleův nejlepší kamarád Teddy civí přes stůl na mou mámu. Mrcha Dangová přináší na stůl další chod. „Dušený hadohlavec!“ září spokojeně. Nalevo ode mě sedí Darren Dang a napravo August. Všichni tři jíme jarní závitky. Muž, jemuž Tytus říká Ivan, sedí na opačné straně stolu a vycucává maso z jasně oranžového krabího klepeta na chilli. „Ivan Krol,“ řekne Darren se skloněnou hlavou a dál chroustá závitky. „Co?“ nechápu. 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267195