jak nebýt kluk vypadá to, že to ho jenom podněcuje k tomu, aby byl ješ tě ukecanější a protivnější. Když se nedívám, kreslí mi po ruce. Snažím se nevšímat si toho, ale pokud ho ignoruju moc dlouho, povede se mu kresbičku dokončit a pak mám na ruce třeba hákenkrajc. Ještě jsem úplně nevstřebal in formace o tom, co všechno nacisti provedli, ale už chápu, že hákový kříž na ruce nevypadá moc dobře. Billingham povýšil otravování na novou úroveň — Tellis by mi tam nej spíš nakreslil akorát péro nebo kozy. S Tellisem jsem věděl, na čem jsem — jenže ten teď chodí na Gartree. Carla Billinghama vídám dost často, protože se řídím podivným pravidlem, že člověk by měl trávit čas s tím, s kým sedí v lavici. O dopolední přestávce většina kluků z 1. B pobíhá po chodbě a sleduje, jak žáci z nejvyšších roč níků předvádí mizerný breakdance. Carl Billingham zvlá dá docela obstojnou „housenku“, která mu na chvíli zajistí zdráhavé uznání ostatních, ale pak se přidá k nám a stejně jako my především tupě civí na to, jak se starší kluci zkou ší točit na hlavě. Děláme to tak každé dopoledne. Nevíme proč. Jeden kluk si nahrál z rádia na kazetu Top 40 a některé písničky se k breakdance hodí víc než jiné. Tak třeba I Feel For You americké zpěvačky Chaky Khanové podle všeho fun guje daleko lépe než No More Lonely Nights Paula McCart neyho. Někteří kluci ovšem klidně pokračují v tanci, jako by ten rozdíl vůbec neslyšeli. Člověk nemůže přestat jen proto, že hraje špatná muzika — to by bylo podezřelé. Bráchové reagují na můj nový status žáka Gymnázia králov ny Alžběty téměř tak dobře, jak jsem čekal — to znamená, že Marka to potěšilo a je hrdý a Andrew to bere jako osobní urážku. Obecně vzato se vztahy mezi Markem (sedmnáct), Andrewem (šestnáct) a mnou (jedenáct) dost podobají groteskám s Tomem a Jerrym. Kocour Tom (Andrew) honí
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS267190