„rozplizlým hnutím“ (Pithart 2016, str. 452) než stranou – prameny ho‑ voří až o 14 různých, ideologicky většinou protichůdných proudech, které v něm byly zastoupeny. Do první Poslanecké sněmovny České republiky bylo zvoleno osm „stran“.9 Ve skutečnosti jich bylo 13, protože tři z nich tvořily společné kandidátky: ODS šla do voleb společně s menší Křesťanskodemokratic‑ kou stranou (KDS); Levý blok (LB) byl formálně společnou kandidátkou KSČM a Demokratické levice; Liberálně sociální unie (LSU) slučovala Stranu zelených, Československou stranu socialistickou, Zemědělskou stranu a Hnutí zemědělců a nezávislých osobností. Silná roztříštěnost se dále prohlubovala, když se mnoho parlamentních skupin v průběhu volebního období štěpilo a sjednocovalo, někteří poslanci vystřídali více klubů apod. Tuto fázi lze jednoznačně přiřadit k formátu extrémního pluralismu. Nástup konsolidace české demokratické politiky s volbami v roce 1996 (Ágh 1998, str. 160–162) začal snížením počtu relevantních stran na šest (srov. Sartori 1976, str. 311), později dokonce na pět, tzn. na hra‑ nici omezeného pluralismu. Ve čtyřech po sobě následujících volbách (1998, 2002, 2006, 2010) překonalo uzavírací klauzuli vždy pět stran. Při každých volbách s výjimkou roku 2002 však vždy nejméně jedna strana opustila parlament, většinou ze středopravé části spektra. Úspěšné byly ve volbách v roce 1996 ODS, ČSSD, KSČM, SPR-RSČ, KDU-ČSL a ODA. V roce 1998 ze sněmovny odešly SPR-RSČ a ODA, přičemž ODA byla nahrazena středopravicovou Unií svobody (US), která se několik měsíců před volbami odštěpila z ODS. US v roce 2006 nepřekročila uzavírací klauzuli, překonali ji ale Zelení, kteří se v té době profilovali v pravém středu (až do té doby a opět od roku 2010 mohou být přiřazeni spíše k levicové části stranického spektra). Náznakem větší změny byly volby v roce 2010. Ačkoli bylo v Posla‑ necké sněmovně i nadále zastoupeno pět stran, dvě se vystřídaly. Ode‑ šli Zelení a KDU-ČSL poprvé nezískala žádný mandát. Místo nich ve sněmovně nově zasedla populistická protestní strana Věci veřejné (VV), ODS, Levý blok (LB), ČSSD, Liberálně sociální unie (LSU), KDU-ČSL, Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa (SPR-RSČ), Hnutí za samo‑ správnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS), Občanská de‑ mokratická aliance (ODA). 9
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266975