„rozplizlým hnutím“ (Pithart 2016, str. 452) než stranou – prameny ho‑ voří až o 14 různých, ideologicky většinou protichůdných proudech, které v něm byly zastoupeny. Do první Poslanecké sněmovny České republiky bylo zvoleno osm „stran“.9 Ve skutečnosti jich bylo 13, protože tři z nich tvořily společné kandidátky: ODS šla do voleb společně s menší Křesťanskodemokratic‑ kou stranou (KDS); Levý blok (LB) byl formálně společnou kandidátkou KSČM a Demokratické levice; Liberálně sociální unie (LSU) slučovala Stranu zelených, Československou stranu socialistickou, Zemědělskou stranu a Hnutí zemědělců a nezávislých osobností. Silná roztříštěnost se dále prohlubovala, když se mnoho parlamentních skupin v průběhu volebního období štěpilo a sjednocovalo, někteří poslanci vystřídali více klubů apod. Tuto fázi lze jednoznačně přiřadit k formátu extrémního pluralismu. Nástup konsolidace české demokratické politiky s volbami v roce 1996 (Ágh 1998, str. 160–162) začal snížením počtu relevantních stran na šest (srov. Sartori 1976, str. 311), později dokonce na pět, tzn. na hra‑ nici omezeného pluralismu. Ve čtyřech po sobě následujících volbách (1998, 2002, 2006, 2010) překonalo uzavírací klauzuli vždy pět stran. Při každých volbách s výjimkou roku 2002 však vždy nejméně jedna strana opustila parlament, většinou ze středopravé části spektra. Úspěšné byly ve volbách v roce 1996 ODS, ČSSD, KSČM, SPR-RSČ, KDU-ČSL a ODA. V roce 1998 ze sněmovny odešly SPR-RSČ a ODA, přičemž ODA byla nahrazena středopravicovou Unií svobody (US), která se několik měsíců před volbami odštěpila z ODS. US v roce 2006 nepřekročila uzavírací klauzuli, překonali ji ale Zelení, kteří se v té době profilovali v pravém středu (až do té doby a opět od roku 2010 mohou být přiřazeni spíše k levicové části stranického spektra). Náznakem větší změny byly volby v roce 2010. Ačkoli bylo v Posla‑ necké sněmovně i nadále zastoupeno pět stran, dvě se vystřídaly. Ode‑ šli Zelení a KDU-ČSL poprvé nezískala žádný mandát. Místo nich ve sněmovně nově zasedla populistická protestní strana Věci veřejné (VV), ODS, Levý blok (LB), ČSSD, Liberálně sociální unie (LSU), KDU-ČSL, Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa (SPR-RSČ), Hnutí za samo‑ správnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS), Občanská de‑ mokratická aliance (ODA). 9
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266975
která se zaměřovala na otázky přímé demokracie a kritiku vývoje po roce 1989. Nová byla také TOP 09, kterou teprve v roce 2009 založil bývalý předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek. Ve skutečnosti šlo o (skrytou) společnou kandidátku, neboť TOP 09 spolupracovala s hnutím Staros‑ tové a nezávislí (STAN). Pokud bychom započítali i toto hnutí, jednalo by se o šest stran. Během tohoto volebního období došlo k řadě politických turbulencí, z nichž má pro formát českého stranického systému význam zejména rozštěpení strany VV, od níž se oddělila nová strana LIDEM. I přes tyto změny lze v letech 1996 až 2013 kontinuálně hovořit o formátu omezeného pluralismu. Po volbách v roce 2013 stoupl počet zvolených stran, jež překonaly pětiprocentní překážku, na sedm. Odešly VV, přišlo ANO 2011 a Úsvit; do Poslanecké sněmovny se vrátila KDU-ČSL. Při započtení hnutí STAN, kandidujícího společně s TOP 09, a skryté koalice Úsvitu a VV (jejichž tři členové získali mandát), případně i hnutí Severočeši.cz na kandidátce ANO 2011, se počet přibližuje hranici deseti stran. Tento formát odpoví‑ dal extrémnímu pluralismu (obr. 1). Po volbách 2017 je v Poslanecké sněmovně zastoupeno devět sub‑ jektů, nově se do parlamentu dostali Piráti. Jednoznačně lze tedy hovořit o formátu extrémního pluralismu. Vývoj počtu stran zachycuje graf č. 1. Graf č. 1: Vývoj počtu stran v dolní komoře českého parlamentu v letech 1992–2017 (stav vždy bezprostředně po volbách)
Zdroj dat: www.volby.cz, vlastní kompilace
– 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266975
3.2 Polarizovaný pluralismus s krátkým intermezzem
V období po volbách v roce 1992 vykazoval český stranický systém10 některé znaky polarizovaného pluralismu, zejména výskyt bilaterální an‑ tisystémové parlamentní opozice (KSČM a SPR-RSČ). Odstředivé ten‑ dence nicméně nepřevážily, protože ani jedna z těchto antisystémových stran dále neposilovala. Své postavení naopak ve volbách v roce 1996 vy‑ lepšily prosystémové formace, KSČM oslabila a SPR-RSČ o něco posílila. Vytvoření dvou ideologicky protikladných a podobně silných antipodů v podobě ODS a ČSSD vedlo k tomu, že politický střed neobsadila jedna hegemonní strana, ale o střed se soupeřilo zprava i zleva, což představuje jeden ze znaků umírněného pluralismu. Poměrně silný spor mezi ODS a ČSSD ve volbách v roce 1996 také svědčil o vyšší míře ideologizace, nikoli o jejím poklesu. Pro zařazení k polarizovanému pluralismu hovo‑ řilo pokračování dosavadní vládní koalice (tzn. bez střídání) – nicméně již jako vlády menšinové. Je tedy zřejmé, že toto období nelze z hlediska Sartoriho typologie jednoznačně klasifikovat. Totéž platí i pro volební období 1996–1998, ve kterém vládla nej‑ prve menšinová koalice pravicového středu a poté poloúřednická (po‑ lopolitická) vláda a jež bylo ukončeno předčasnými volbami. Jednalo se na dlouhou dobu o poslední volební období, v němž aktivně působila bi‑ laterální antisystémová opozice. Byla však tehdy oslabena strategií ČSSD, které se podařilo získat hlasy jak prosystémových, tak protestních voličů a eliminovat potenciál vzestupu antisystémových stran (Strmiska 1999, str. 164). Období po roce 1998 je zajímavé jednak marginalizací jednoho z anti‑ systémových aktérů (SPR-RSČ), jednak vznikem menšinové vlády ČSSD podporované jejím největším soupeřem – ODS (tzv. opoziční smlouva). Na čtyři roky se tato aliance stala jedním z hlavních rozdělujících témat české politiky, které částečně odsunulo do pozadí klasický socioekono‑ mický konflikt. Proti opoziční smlouvě, jejímž deklarovaným – a ná‑ sledně nesplněným – hlavním cílem bylo posílit většinové nebo alespoň většinotvorné prvky volebního systému, se zformovala „Čtyřkoalice“, založená zejména na spolupráci KDU-ČSL, US a ODA (Roberts 2003). Stranická soutěž tak byla v letech 1998–2002 multipolární. Přetrvávala 10
K vývoji jednotlivých stran v 90. letech viz Pšeja (2005).
– 100 – Ukázka elektronické knihy