ní vydali, do noci by se s ní hádali a on by nemohl jít za Ahmedem. A navíc by táta s mámou ještě dlouho potom dávali bedlivý pozor, kdo se v noci plíží po domě. Každopádně bude lepší, když mu Claire bude dlužit laskavost, než aby si ji poštval proti sobě. Max pro Ahmeda v kuchyni namazal sendvič arašídovým máslem a marmeládou a tiše se pro sebe pochechtával – kolik tajemství tenhle dům skrývá? Kolik dětí se tady v noci potlouká? Bylo mu rodičů, kteří o tomhle skrytém bláznivém vesmíru kolem sebe neměli ani ponětí, skoro líto. Max s veselou náladou zaklepal na dvířka. A jako by to bylo nakažlivé, i Ahmed se usmíval, když mu přišel otevřít. Max rozevřel plátěnou tašku. „Banány, arašídové máslo a marmeláda, dvě knížky…“ Ale než stačil výčet dokončit, zaslechl shora mámin výkřik. „Panebože!“ Ahmedovi zmizel úsměv z tváře. Max mu vrazil tašku do ruky. Vyběhl do chodby a Ahmed za ním zavřel dveře. Po špičkách a se sevřeným žaludkem vystoupal po schodech do přízemí. Že by se něco stalo Claire? Představil si, že ji někdo přepadl a zbil. Ale hned se z temných úvah vytrhl. Odešla teprve před deseti minutami. Bylo nepravděpodobné, že by se tak rychle dostala do problémů – ledaže by šlo o něco jiného. Máma byla schopná takhle ječet už jen proto, že Claire není ve svém pokoji. Max popadl v kuchyni banán a uháněl nahoru a tentokrát mu ani nevadilo, jaký přitom dělá rámus. „Co se stalo?“ vtrhl do pokoje rodičů. Oba seděli na posteli, měli rozsvíceno a dívali se do mobilů. „Pššt!“ zašeptala máma. „Vzbudíš Claire.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266811
Max vydechl. Ani si neuvědomoval, že celou dobu tajil dech. Ať už se stalo cokoliv, se sestrou to nemělo nic společného. „To tys křičela,“ připomněl mámě táta. „Ale tys nechal zapnutý telefon.“ „Co se stalo?“ přerušil je Max. „V Paříži došlo k teroristickým útokům,“ vysvětlil mu táta. „Na několika místech. Teroristé drží rukojmí v koncertní síni.“ „Panebože, všechny ty děti,“ uvažovala nahlas máma. „Jací teroristi?“ chtěl vědět Max. „Muslimové,“ odpověděla máma. „Křičeli, že Bůh je velký.“ Max měl pocit, že nemůže dýchat. Co když Ahmed s teroristy sympatizuje? Co když jim pomáhá? „Maxi, jsi v pořádku?“ zeptala se máma. „Ale většina muslimů nejsou teroristi,“ zamumlal Max. „Samozřejmě že ne.“ Máma zaváhala a zdálo se, že pečlivě váží slova. „Jsou to mírumilovní slušní lidé. Jako to děvče… od vás ze školy…“ „Farah.“ „Ano, Farah.“ Máma se usmála, jako by ji pomyšlení na Farah potěšilo, ale pak znovu zvážněla. „Ale islámský extremismus je zároveň vážný problém.“ „A nejen v Evropě,“ dodal táta. „I na Blízkém východě a v Asii.“ „Tohle byli nevinní lidé, kteří si prostě vyrazili na koncert…“ zvýšila máma hlas. „Vzbudíš Claire,“ napomenul ji táta. Claire! Max ji musí varovat. Co když ji máma půjde zkontrolovat? Je rozrušená, v Paříži někdo vraždí lidi.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266811
Dřív nebo později bude chtít nakouknout ke Claire do pokoje a podívat se, jestli dcera spí. „A kde jsi vůbec byl?“ napadlo mámu. Max zdvihl banán. „Šel jsem si pro něco k jídlu. Musím na záchod. Hned jsem zpátky.“ „Podívej se na to,“ povzdechla si máma a ukázala tátovi něco v mobilu. Max vyběhl k sobě do pokoje a začal co nejrychleji psát zprávu. NAŠI VZHŮRU. TERORISTI V PAŘÍŽI. HNED PŘIJĎ, NEŽ PŘIJDOU NA TO, ŽE JSI V TAHU. Zmáčkl tlačítko Odeslat. Pak spěchal zpátky do ložnice rodičů. Oba byli pořád přilepení k mobilům. „Nějaké další zprávy?“ zajímal se. „Policie se do Bataclanu ještě nedostala,“ sdělil mu táta. „Teroristé asi mají sebevražedné vesty. Policie se podle všeho bojí, aby se neodpálili.“ Otec mluvil vzrušeně a strach v máminých očích, když pročítala zprávy v mobilu, Maxe vyděsil. Když si představil, jak jsou ti lidé uvěznění v divadle se sebevražednými atentátníky, bylo mu hrozně. Nikdo z nich netuší, jestli právě neprožívá poslední okamžiky svého života. Max se na to snažil nemyslet. Místo toho usilovně udržoval hovor s rodiči, aby náhodou nevstali a nešli Claire zkontrolovat. Konečně mu zapípal telefon. VSTUPNÍ DVEŘE „Hned jsem zpátky,“ omluvil se. Ani jeden z rodičů nic neříkal. Máma vypadala, že se nad tím, co čte, každou chvíli rozpláče. Max seběhl dolů a otevřel. Claire se kolem něj protáhla dovnitř. Už měla setřený všechen make-up. Odkopla
102 Ukázka elektronické knihy