Mlčení jehňátek (Ukázka, strana 99)

Vrátil se Roden s atlasy. „Připraven?“ zeptal se Pilcher. „Přední nohy má zakryté.“ „A co pilifery?“ „Pilifery žádné,“ řekl Pilcher. „Mohla byste, prosím vás, zhasnout, agentko Starlingová?“ Počkala chvíli u zdi, než se rozsvítilo bodové světlo Pilcherovy tenké baterky. Odstoupil od stolu a svítil na vzorek. Oči exponátu zářily do tmy a odrážely úzký paprsek světla. „Sovička,“ řekl Roden. „Možná, ale která?“ ptal se Pilcher. „Rozsviťte, prosím vás. Je to noční můra, agentko Starlingová. Kolik existuje nočních můr, Rodene?“ „Dva tisíce šest set. Teda… asi dva tisíce šest set jich bylo zatím popsáno.“ „Všechny ale nejsou takhle veliké. Tak pojď, posvítíme si na tebe, holka.“ Rodenovy kudrnaté vlasy zakryly mikroskop. „Musíme teď provést chaetaxii – prostudovat blíž povrch, abychom poznali, o který druh jde,“ vysvětloval Pilcher. „To je Rodenova parketa.“ Starlingovou ovanula atmosféra klidu a pohody.

Roden reagoval tak, že spustil vzrušenou debatu na téma, zda larvální bradavice tohoto vzorku jsou uspořádány kruhovitě, nebo ne. Nejzuřivější hádka se strhla okolo uspořádání chloupků na břiše. „Erebus odora,“ řekl nakonec Roden. „Půjdeme to zkontrolovat,“ řekl Pilcher.

Vzali s sebou vzorek a sjeli výtahem do patra nad vycpaným slonem a do dlouhé chodby plné světlezelených krabic. Původně to byla veliká hala, ale poté ji rozdělili na dvě patra, aby zde bylo více prostoru pro vitríny s hmyzem. Teď byli v oddělení Střední a Jižní Ameriky, kde si vyhledali čeleď můrovitých. Pilcher se podíval do svého zápisníku a zastavil se u skříňky ve výši jeho hrudi. „S tímhle se musí opatrně.“ Odsunul těžká kovová dvířka a opatrně je položil na podlahu. „Když vám spadnou na nohu, budete týdny kulhat.“ Prstem přejížděl zásuvky, jednu si vybral a vytáhl.

101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266810

Na podložce před sebou spatřila Starlingová malá konzervovaná vajíčka, housenku v lihu, larvu podobnou té její a dospělého jedince; černohnědou můru s rozpětím křídel necelých patnáct centimetrů, chlupatým tělíčkem a tenkými tykadly. „Erebus odora,“ potvrdil Pilcher. „Lidově zvaná černá čarodějnice.“ Roden už listoval atlasem. „Tropický druh, ale občas na podzim zalétne až do Kanady,“ četl. „Larvy se živí akáciemi, kapinicemi a podobnými rostlinami. Původem z ostrovů v karibském moři, vyskytuje se rovněž na jihu USA. Na Havaji pokládán za škůdce.“ Ale hovno, pomyslela si Starlingová. „Hloupost,“ řekla nahlas, „jsou tady všude.“ „Jenže ne pořád.“ Pilcher měl skloněnou hlavu a mnul si bradu. „Rodene, můžou klást vajíčka dvakrát?“ „Počkej chvilku… Ano, na nejjižnějším cípu Floridy a na jihu Texasu.“ „Kdy?“ „Květen a srpen.“ „Jen tak uvažuju,“ řekl Pilcher, „váš vzorek je vyvinutější než ten náš a je docela čerstvý. Začal sám prolamovat kuklu, aby se dostal ven. V Karibiku nebo na Havaji bych to chápal, ale my máme zimní období, tady by musel čekat ještě tak tři měsíce. Nebo k tomu došlo náhodně ve skleníku. Anebo si ho někdo odchoval.“ „Odchoval? Jak?“ „V teráriu, na teplém místě, s akáciovými listy pro larvu do chvíle, než se zakuklí. Ono to zase není až tak těžké.“ „Je to populární koníček? Když pomineme lidi, kteří na tom mají profesionální zájem, je tohle mezi normálními lidmi běžná věc?“ „Ani ne, o to se pokoušejí entomologové, aby získali bezvadný vzorek, možná pár sběratelů. Taky výrobci hedvábí, ti chovají bource, ale to je jiný druh.“ „Entomologové musí odebírat odborné časopisy, stýkají se s lidmi, kteří jim prodávají potřebná zařízení,“ řekla Starlingová. „Jistě, takové publikace chodí i sem.“ „Poslouchejte, mám pro vás návrh,“ řekl Roden. „Pár lidí tady si tyhle odborné časopisy předplácí, aby měli nejnovější vědecké 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266810

poznatky – mají je pod zámkem a dali byste jim čtvrťák, jen aby vám dovolili se na ty hlouposti dívat. Ráno bych vám to mohl zjistit.“ „Děkuji vám, pane Rodene. Zařídím, aby si to někdo vyzvedl.“ Pilcher zhotovil fotokopie informací týkajících se Erebus odora a předal je Starlingové společně se vzorkem. „Doprovodím vás dolů,“ řekl. Čekali na výtah. „Lidi mají většinou rádi motýly, můry spíš nenávidí,“ řekl, „ale můry jsou daleko zajímavější.“ „Jsou to škůdci.“ „Některé ano, je jich dost, ale žijí mnoha různými způsoby.

Stejně tak jako my.“ Jedno poschodí jeli beze slov. „Jeden druh můrovitých, vlastně je jich víc, žije pouze ze slz,“ prozradil jí. „Slzy jsou to jediné, co jedí nebo pijí.“ „Jaké slzy? Čí slzy?“ „Slzy velkých savců, zhruba naší velikosti. Jedna stará definice můr je popisovala jako tvory, co postupně a v tichosti konzumují a tráví něco v přírodě. Což je vlastně popis škůdce, to je pravda…

Takže vy pořád naháníte Buffalo Billa?“ „Dělám, co můžu.“ Pilcher si přejel jazykem přes zuby. „Jdete někdy jen tak ven, koupit si hamburger nebo pivo nebo se někam pobavit?“ „V poslední době moc ne.“ „A se mnou byste to někdy zkusila? Není to sem daleko.“ „Zatím asi ne, možná až tohle skončí – a pan Roden může jít přirozeně s námi.“ „Na tom tedy nic přirozeného není,“ řekl Pilcher. A u dveří dodal: „Doufám, že to budete mít brzy za sebou, agentko Starlingová.“ Pospíchala k autu, které na ni čekalo.

Ardelia Mappová jí na postel položila poštu a půlku kokosové tyčinky v hořké čokoládě. Teď už spala.

Starlingová si přenesla svůj psací stroj dolů do prádelny, položila si ho na žehlicí prkno a založila několik papírů s kopíráky.

Cestou do Quantika si v hlavě uspořádala poznatky o druhu Erebus odora, takže psaní jí netrvalo nijak dlouho.

103 Ukázka elektronické knihy