bysme tam měli i ženský, manželky, malý chatky zbožnejch rodin jako za starejch časů puritánů. Kdo má co tvrdit, že americký policajti, republikáni a demokrati budou každýmu nakazovat, co má dělat?“ „A co ty cvrčkové?“ „Pořádnej džbán plnej cvrčků, dej mi ještě napít, Coughline, asi tak čtvrt centimetru dlouhý, s obrovskejma bílejma tykadlama, a já je sám vysedím, malinký cítící tvorečky v láhvi, který když vyrostou, tak hrozně krásně zpívaj. Já se chci koupat v řece, pít kozí mlíko, povídat si s mnichama a jenom číst čínský knihy, loudat se po údolích, rozmlouvat s farmářema a s jejich dětma. A v těch našich zendó bysme měli pořádat týdny koncentrace mysli, kde by se mysl snažila uletět jako dílek z lega, a jako správnej voják to dáš zase zpátky do kupy, prostě zavřeš oči, akorát že to všechno je samozřejmě špatně. Hele, Goldbooku, žes neslyšel moji poslední báseň?“ „Neslyšel, a co má bejt?“ „Matko dětí, sestro, dcero starého chorého muže, panno, máš potrhanou blůzu a nahá lýtka, jsi hladová, já taky, vezmi si tyhle básně.“ „Fajn, dobrý.“ „Chci jezdit na kole v horkým odpoledním žáru, na nohou pákistánský kožený sandály a pronikavě křičet na zenový mnichy, kámoše, který stojí v tenkejch letních konopnejch hávech, na hlavách strniště, já chci žít ve zlatejch chrámovejch besídkách, popíjet pivo, rozloučit se, odjet do Jokohamy, děsnej bzukot asijskýho přístavu, plnýho poddanejch lidí a lodí, doufat, různě tam makat, vrátit se, jet, jet do Japonska, vrátit se zase zpátky do USA, číst si Hakuina, zatnout zuby a celou dobu se budu ukázňovat, i když neuspěju, a tím se poučím... Poučím, že mý tělo a všechno ostatní začne bejt unavený a opotřebovaný, bude chorý, shrbený a sklíčený, a tak hledám všechno o Hakujovi.“ „Kdo je to Hakuju?“ 99
DHARMOVÍ 248.indd 99
6.9.2019 6:10:07
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266807