bysme tam měli i ženský, manželky, malý chatky zbožnejch rodin jako za starejch časů puritánů. Kdo má co tvrdit, že americký policajti, republikáni a demokrati budou každýmu nakazovat, co má dělat?“ „A co ty cvrčkové?“ „Pořádnej džbán plnej cvrčků, dej mi ještě napít, Coughline, asi tak čtvrt centimetru dlouhý, s obrovskejma bílejma tykadlama, a já je sám vysedím, malinký cítící tvorečky v láhvi, který když vyrostou, tak hrozně krásně zpívaj. Já se chci koupat v řece, pít kozí mlíko, povídat si s mnichama a jenom číst čínský knihy, loudat se po údolích, rozmlouvat s farmářema a s jejich dětma. A v těch našich zendó bysme měli pořádat týdny koncentrace mysli, kde by se mysl snažila uletět jako dílek z lega, a jako správnej voják to dáš zase zpátky do kupy, prostě zavřeš oči, akorát že to všechno je samozřejmě špatně. Hele, Goldbooku, žes neslyšel moji poslední báseň?“ „Neslyšel, a co má bejt?“ „Matko dětí, sestro, dcero starého chorého muže, panno, máš potrhanou blůzu a nahá lýtka, jsi hladová, já taky, vezmi si tyhle básně.“ „Fajn, dobrý.“ „Chci jezdit na kole v horkým odpoledním žáru, na nohou pákistánský kožený sandály a pronikavě křičet na zenový mnichy, kámoše, který stojí v tenkejch letních konopnejch hávech, na hlavách strniště, já chci žít ve zlatejch chrámovejch besídkách, popíjet pivo, rozloučit se, odjet do Jokohamy, děsnej bzukot asijskýho přístavu, plnýho poddanejch lidí a lodí, doufat, různě tam makat, vrátit se, jet, jet do Japonska, vrátit se zase zpátky do USA, číst si Hakuina, zatnout zuby a celou dobu se budu ukázňovat, i když neuspěju, a tím se poučím... Poučím, že mý tělo a všechno ostatní začne bejt unavený a opotřebovaný, bude chorý, shrbený a sklíčený, a tak hledám všechno o Hakujovi.“ „Kdo je to Hakuju?“ 99
DHARMOVÍ 248.indd 99
6.9.2019 6:10:07
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266807
„Jeho jméno znamenalo Zahalený v bílé a označovalo toho, kdo žil ve vysočině za Severní bílou vodou, kam mám v úmyslu vyrazit na vandr, panebože, musí tam bejt plno strmejch strží porostlejch borovicema, údolí zarostlejch bambusem a malejch útesů.“ „Pojedu tam s tebou!“ (já). „Chci si přečíst něco o Hakuinovi, šel navštívit jednoho starce, co žil v jeskyni, spal s jelenama a živil se kaštanama, a ten stařec mu poradil, aby zanechal meditování a přestal přemýšlet o kóanech, jak říká Ray, a místo toho se naučil, jak usínat a probouzet se, řekl mu, že když jde spát, tak by měl dát nohy k sobě, zhluboka dýchat a potom soustředit svou mysl do jedinýho bodu, kterej je čtyři centimetry pod pupkem, tak dlouho, až bude mít pocit, jako kdyby tam měl kouli nabitou energií, a pak má začít dejchat, z pat až úplně nahoru, soustředit se a říkat si, že tenhle střed tady je Amidovou Čistou zemí, centrem mysli, a když se probudí, měl by začít vědomým dýcháním, trochu se protáhnout a zbytek času, rozumíš, myslet na to samý.“ „Přesně tohle se mi líbí, fakt,“ povídá Alvah, „tyhle skutečný ukazatele, co něco sdělujou a někam mířej. Ještě něco?“ „Po zbytek času, dodal, se nemá vzrušovat přemejšlením o ničem, ale má se prostě pořádně najíst, ale ne zas příliš moc, dobře spát, a starej Hakuju řekl, že mu zrovna bylo blbejch tři sta let a tipuje to, že bude dobrej dalších pět set let, sakra, a tak mě napadlo, že tam nahoře musí ještě někde bejt, jestli je vůbec někým.“ „Nebo taky ovčák nakopnul svýho psa,“ vmísil se do hovoru Coughlin. „Vsadím se, že tu jeskyni v Japonsku najdu.“ „V tomhle světě žít nemůžeš, ale přitom se nedá nikam jinam odejít,“ směje se Coughlin. „Co to má znamenat?“ ptám se. „To znamená, že židle, na který sedím, je lví trůn a lev se prochází a řve.“ 100
DHARMOVÍ 248.indd 100
6.9.2019 6:10:07
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266807
„O čem to mele?“ „Říká, Ráhulo! Ráhulo! Tvář slávy! Svět žvejknul a polknul.“ „Hovno,“ řvu. „Za pár týdnů chci jet do Marin County,“ přerušil mě Japhy, „obejít stokrát horu Tamalpais, trochu tam pomoct pročistit vzduch a přivyknout místní duchy zvuku sútry. Co ty na to, Alvo?“ „Připadá mi to jako rozkošnej přelud, ale nějak se mi to líbí.“ „Alvo, s tebou je ten problém, že se dost nevěnuješ noční zazenový meditaci, hlavně když je venku zima, to je to nejlepší, a kromě toho by ses měl oženit a mít malý míšence, rukopisy, ručně tkaný deky a mateřský mlíko na tý tvý šťastný podlaze z rozdrbanejch rohoží, jako je tahle. Pořiď si domek, ne moc daleko od města, žij levně, jednou za čas to roztoč v nějakým baru, piš a mumlej si po kopcích a nauč se řezat prkna a povídat si s babičkama, ty blázne jeden, nos jim pořádný zásoby dřeva, tleskej u svatyň, získej si nadpozemské zásluhy, choď na hodiny aranžování květin a pěstuj si přede dveřma chryzantémy a prokristapána, pořiď si nějakou příjemnou, chytrou a citlivou a lidskou holku, která bude srát na takový ty hovadiny jako martini každej večer a všechnu tu pitomou bělošskou kuchyňskou mechanizaci.“ „Ó,“ posadil se s potěšením Alvah, „a ještě něco?“ „Představ si vlaštovky ve stodole a noční ptáky, jak zaplňujou pole. Hele, Rayi, víš to, že jsem od včerejška přeložil další strofu z Chan Šana, poslouchej: ,Ledová hora je domovem bez trámů a zdí, šest dveří nalevo i napravo je otevřeno, síní je modré nebe, pokoje jsou neobydlené a prázdné, východní stěna se stýká se západní a uprostřed není vůbec nic. Dlužníci mě netrápí, v chladu zažehnu si ohýnek, a když mám hlad, uvařím si trochu zeleniny, nechápu kulaka s jeho velkou stodolou a pastvinami... staví si jen vězení, a jakmile je v něm, nemůže už ven, rozmysli si to, taky se ti to může stát.‘“ Pak vzal svou kytaru a pustil se do písniček, a nakonec jsem ji popadl já a jenom jsem si tak brnkal na struny, jak mě to napadlo, 101
DHARMOVÍ 248.indd 101
6.9.2019 6:10:07
Ukázka elektronické knihy