Rachel Abbottová
na skaliska pod útesem ji uklidňovalo a zároveň jí připomínalo, že některé přírodní síly nelze zkrotit. „To je blbost, Gusi, a dobře to víš.“ Chvíli mlčel. „A co mám podle tebe dělat? Říct, že s tebou nemůžu makat, protože jsi budižkničemu? Že kvůli našemu vztahu nejde spolupracovat?“ „O jakém vztahu to jako mluvíš?“ prohodila, aniž by se otočila. Zaslechla ve svém hlasu náznak trpkosti, i když se ji sebevíc snažila nepociťovat. Už to v jedné místnosti s Gusem nemohla dál vydržet. Postýlka mezi nimi působila až symbolicky. Stephanie ji obešla a zamířila ke dveřím. Když ho míjela, na okamžik si myslela, že ji zadrží, jenže právě v tu chvíli nakoukla do dveří jedna z mladých techniček, ohledávající místo činu. „Pane, tohle budete chtít vidět.“ Stephanie se na Guse podívala a všimla si, že nepatrně sevřel ústa, pak se ale zhluboka nadechl a vyšel za dívkou ze dveří. „A co mám vidět?“ Stephanie stála přede dveřmi do ložnice, kde Gus mluvil s techničkou, slyšela ovšem každé jeho slovo. „Ten vypínač, pane.“ Dívka odšroubovala kryt vypínače a s dosud neodpojenými dráty ho naklonila ke Gusovi. „Je mi líto, nejsem elektrikář,“ omluvil se. „Budete mi to muset vysvětlit po lopatě.“ „Koukněte na ten drát tady,“ upozornila ho. „To je vodič pod proudem a měl by vést k téhle svorce, jenže někdo ho přepojil sem. Když se rozsvítilo, nastal zkrat a ten okamžitě vyhodil jistič.“ „Chcete říct, že za tím byl úmysl?“ „Takové soudy mi nepřísluší, ale buď se vevnitř někdo ne-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266788
Dům na útesu
odborně vrtal a zpackal to, anebo to udělal záměrně. Nevidím ovšem důvod, proč by se v tom vypínači měl někdo vrtat – už od pohledu je úplně nový.“ Vtom ke Stephanii shora dolehl Jasonův hlas. Protože pro něj neměla na práci nic lepšího, nakázala mu, ať stojí nad schody a ukazuje nově příchozím, kudy se jde do ložnice. „Musíte tamhle dolů, slečno,“ řekl. Stephanie usoudila, že onou „slečnou“ zřejmě bude patoložka Molly Treadwellová. Pousmála se, neboť tušila, že takové oslovení Molly určitě pobaví. Na schodišti zaduněly její kroky a vzápětí se objevila. Ačkoli nikdy nespěchala, byla neustále zadýchaná a bez ohledu na denní nebo roční dobu vypadala pořád stejně. Stephanie věděla, že pod ochrannou kombinézou na sobě bude mít o číslo větší černý kalhotový kostým – to prý „kvůli pohodlí“ – a napůl vykasanou bílou blůzu. Šedé vlasy měla jako vždycky stažené do volného drdolu. „Co je to za komika tam nad schody?“ zeptala se Molly. „Jason – je to nováček,“ odpověděla Stephanie. „Mělo by vám lichotit, že vám řekl ‚slečno‘. Zřejmě jste ho vyděsila.“ Molly se uchechtla a došourala se ke dveřím ložnice. „No ne, sám Angus Brodie nás poctil návštěvou. Mám já to ale kliku!“ prohodila polohlasem, podívala se na Stephanii a povytáhla obočí. Gus její řeči nevnímal, jen se otočil. „Jsem rád, že jste tady, Molly,“ uvítal ji. „Musíme tu mrtvolu co nejdřív přemístit, ať to tady můžeme důkladně prohledat.“ „Všeho do času – práce kvapná málo platná, jak známo.“ Stephanie vešla do pokoje a mlčky zůstala stát ve dveřích. Molly zamířila k posteli. „Pane jo. Chudák neměl moc šanci, co?“ Když si Molly začala tiše pobrukovat, podívala se Stephanie na Guse. Přes to všechno se oba krátce pousmáli.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266788
Rachel Abbottová
Bylo jasné, že ohledání chvíli potrvá. Molly sice nepracovala právě nejrychleji, byla ovšem důkladnost sama. Gus s ní hodlal zůstat, dokud nedá pokyn, že už můžou nebožtíka uložit do ochranného pytle a převézt do márnice, Stephanie u toho ale být nemusela. V domě už se bezpochyby začalo pátrat po všech počítačích a telefonech, protože policisty čekal úkol zrekonstruovat události, které vyvrcholily smrtí Marka Northa. Byla plánovaná? Nechala se Evie vyprovokovat? To Stephanie nevěděla, jak ale řekl Gus, v tomhle domě došlo už ke dvěma děsivým úmrtím, a to bylo zkrátka a dobře příliš.
21 Cleo byla celou noc neklidná, nedokázala se upokojit. Myslela, že je to možná nezvykle teplou nocí, když ale zadrnčel zvonek u dveří, připadalo jí, jako by na tenhle okamžik v obavách čekala. Popadla modrý hedvábný župánek, cestou ze schodů si ho na sebe oblékla a tak nějak přitom tušila, že se dozví zlou zprávu. Byla ještě noc a v takovou hodinu nemůže návštěva přinášet nic dobrého. Když odemkla dveře, spatřila muže a ženu v mírně pomuchlaném oděvu – vypadali, jako by před chvílí vyskočili z postele a hodili na sebe šaty ze včerejška. „Slečna Northová?“ zeptal se mladík. Oba návštěvníci jí ukázali doklady a představili se, jejich hlasy se jí ale slévaly v monotónní mumlání. Srdce jí tlouklo jako o závod a bylo jí jedno, jak se jmenují. Zajímalo ji jen, co jí přišli říct. Skoro nemohla dýchat. „O co jde?“ vyzvídala. „Co se stalo?“ „Můžeme dál, slečno Northová?“ zeptala se mladá žena. „Myslím, že bude lepší, když si promluvíme uvnitř.“
100
Ukázka elektronické knihy