Bohemka je a bude dráze Jaroslava Bohaty, i když necelý rok poté oblékl i dres národního mužstva. Starý Ďolíček měl sice k turínskému velodromu ještě dál než mač úvodního kola župního mistrovství k mezistátnímu utkání nebo kladenská Sparta k italské reprezentaci, ale komu čest, tomu čest. Onoho nedělního večera 20. března 1921 zcela určitě po všech vršovických restauracích, hospodách a nálevnách neznělo žádné jméno častěji než jméno centrforvarda a kapitána zelenobílých. Fandové se vášnivě přeli, kterému že z bratří Bohatů patří větší díl slávy. Ota patřil k českým fotbalovým průkopníkům, už to samotné vzbuzovalo mimořádnou úctu. Jenže co toho odpoledne předvedl jeho mladší brácha, to tu (rozuměno v městě na Botiči) ještě nebylo! Sparta Kladno byla vždy nebezpečným, a tudíž nepříjemným soupeřem pro každého. Už víme, že pro Vršovické zvláště! Vzpomínka na loňské prohry (o body i v poháru) byla stále živá… Tehdejší přemožitelé i tentokrát přijeli do Ďolíčku plni kuráže a jejich útočníci třikrát prostřelili Franiška Hoch manna. Dva góly mu dal Áda Burger, po kterém v té době pokukovala celá Praha, příměstské Vršovice nevyjímaje, až ho nakonec utrhla Slavia. Všechny tři dosažené branky byly však Kladeňákům platné jako mrtvému zimník, protože vytáhlý sudí Cejnar toho dne odpískal patero gólů v síti jejich vždy spolehlivého gólmana Bartoše. Vršovice hrály proti starému svému soupeři s nadšením a pevnou vůlí tentokráte zvítěziti, ocenil Sportovní věstník. A ještě něco: Třídou pro sebe je Bohata. Jarda byl v tom utkání nejen kapitánem, vždy znovu velícím ke zteči, ale nadto i uragánem, tornádem, tajfunem. Komu snad ta tři slova nestačí, může si dosadit jakoukoli jinou smršť. V první půli si vystřílel hattrick, ve druhé přidal i oba zbývající góly vítězů. Parádní kolekci završil pokutovým kopem. To bychom měli apoteózu. Je čas přehodit výhybku do prózy všedního dne, toho jara co do bojů o body převážně melancholické. Neboť hned v následujícím utkání Vršovičtí sami také utržili pět gólů na Slavii. Co jim bylo platné, že ještě v půli se za stavu 0:1 mohly zdát všechny možnosti otevřené? Po přestávce si sešívaní otevřeli střelnici a byl z toho funus první třídy. Obhájce druhé pozice z předešlého roku výsledek 1:5 z Letné dlouho svrběl. Měsíc trvalo, než nastoupili k dalšímu mistrovskému utkání. Také Union Žižkov šel proti nim do druhé části hry s gólem k dobru (padl hned z výkopu), ale
z převahy po přestávce Štulc nepříznivé skóre alespoň srovnal na remízu 1:1. Po těchto dvou zápasech začalo i největším optimistům svítat, že obhajoba pomyslného stříbra patří do říše snů. To už však celý klub žil v horečném očekávání velké události, která byla za dveřmi. VZHŮRU DO FRANCIE Vlastně teprve májový zájezd do Alsaska se stal historicky první výpravou týmu z Ďolíčku za hranice. Odjížděli jsme s radostnými pocity z Wilsonova nádraží, doprovázeni jsouce mnohými známými, kteří se s námi loučili, jako bychom odjížděli při nejmenším na severní točnu, vzpomínal jubilejní almanach z roku 1925 na alsaskou spanilou jízdu. Nebylo však divu, byl to první zájezd zelenobílých hochů, kteří se naň těšili jako malá děcka… Jídlem jsme se zásobili, neboť v tu dobu přes Německo bylo nejlépe, když potraviny měl každý sebou. Aby nám však nic nezbylo, o to se postaral Franta Hochmann, kterému zájezd obzvláště přispěl k rozšíření žaludku. Když dorazili do Štrasburku, zaskočilo je, že je na nádraží nikdo neočekává. Nezbylo než usadit se na kufry a vyčkat, co bude dál. Lapálie se brzy vysvětlila: hostitelé předpokládali, že vršovičtí cestovatelé přijedou jiným vlakem. Dál už byli po celou dobu turné jako ve vatičce. První opravdu zahraniční zápas nesehráli v místě svého pobytu, ale v nedalekém Sélestatu proti tamnímu SC. Do přestávky gól nepadl a diváci se netajili rozčarováním. Tohle mají být ti vychvalovaní Češi? Mezinárodní sekretář Zdeněk Kalina spolu s vedoucím výpravy Aloisem Zmítkem zašli za mužstvem do kabiny hochy povzbuditi, čehož bylo zapotřebí. Nejspíš muselo být to povzbuzení poněkud drsné. Jisté je, že po něm byli hráči jako vyměnění. Hra, jakou ukázali v II. poločase, nebyla do té doby vůbec ve Štrasburku viděna. (Lokalizace utkání byla malým omylem almanachu.) Hráli pravý kombinační football v takovém pekelném tempu, že nebyli vůbec k udržení, a výsledek? 7:0! Na banketu pak Kalina poněkud nediplomaticky poradil poraženým, ať si z debaklu nic nedělají, že je to potká ještě mnohokrát, což bylo kvitováno bouřlivou veselostí. O dva dny později, už opravdu ve Štrasburku, dostala kombinace tamních klubů Red Star, ASS a Racing na frak 6:0. A potom ještě až na malé výjimky ten samý tým – ale pod hlavičkou městské reprezentace – 8:1! Sláva byla veliká ve Štrasburku i po návratu domů.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266778