Odb oj
veliký kruh lidí rozhodnutých „něco podniknout“.387 Tento proces tu nelze do všech podrobností rekonstruovat, je možné pouze zaznamenat jeho výsledek. Po mnoha přípravných jednáních se v červenci 1939 konečně uskutečnila schůzka, jež byla patrně posledním impulzem k založení reprezentativní odbojové organizace. Iniciativy se tehdy zřejmě chopil vůdce domácího odboje z první světové války Přemysl Šámal. Přečetl Benešův dopis přátelům ve vlasti, odeslaný 22. června z Chicaga. Beneš psal: „… lze počítat s tím, že válka vypukne už v příštích týdnech.“ Informoval o tom, že exil má finanční potíže a že „ve vztazích s Paříží, to jest s Osuským, nepanuje dokonalá harmonie“. Podle svých slov vystupuje proti „tendencím, aby se i tady rozlišovalo na pravé a levé“. V té souvislosti žádal, aby „se z domova dalo najevo, že konečně musí být ustavena jednota“, která je ohrožována činností československého velvyslance v Paříži Osuského. Pokračoval: „Pro případ války musíme počítat s dvojí vojenskou akcí: s utvořením armády zde a se sabotážní a revoluční akcí doma… Nezbytná je ovšem absolutní jednota v politickém vedení.“388 Na schůzce byl přítomen bývalý národněsocialistický poslanec Richter, bývalý generální tajemník sociálnědemokratické strany Laušman a brněnský univerzitní profesor Procházka, jenž od předsedy katolické lidové strany monsignora Šrámka obdržel mandát k zastupování této strany; ti všichni se na základě Benešova apelu rozhodli dát své dosavadní ilegální práci pevnější rámec.389 Na rozhodnutí měl zřejmě vliv i Richterův referát o jeho dosavadních organizačních přípravách na Moravě, tehdy už relativně značně pokročilých. Richterovi se totiž už počátkem června 1939 podařilo sestavit společný „Národní výbor“ ze zástupců „skupiny inteligence“ (šlo převážně o univerzitní profesory), která nejspíš asi tak odpovídala Drtinově skupině v Praze, dále ze zástupců tajné armády a největšího socialistického
99
387/ Jelínek, PÚ. Politické ústředí domácího odboje, str. 86; Procházka, „Vzpomínky “, str. 159. Obžalovací spis vrchního říšského zástupce proti Rašínovi a spol. z 25. 10. 1941, rozsudek Národního soudního tribunálu v této věci ze 17. 12. 1941 a rozsudek Národního soudního tribunálu nad Richterem z 26. 11. 1941 (vše BDC). 388/ Otištěno v rozsudku Národního soudního tribunálu nad Richterem z 26. 11. 1941, str. 26nn. (BDC). Srov. Jína, Jak se rodil národní odboj, nepub., str. 18. 389/ Srov. obžalovací spisy a rozsudky cit. v pozn. 387.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266697