nás zachránili, dali nám střechu nad hlavou a jídlo, a my budeme jejich dlužníky. „Rádi bychom co nejdřív znovu vyrazili na cestu,“ řekla jsem. „Jak se vám můžeme odplatit?“ „O tom si promluvíme později,“ řekl Abran a vlhkým hadříkem otřel zbývající krev z Danielovy paže. „Teď potřebuje odpočinek. Otok je normální, hnis ne. Pokud si všimneš jakéhokoli náznaku infekce, přijď za mnou.“ Abran si všiml obav v mé tváři, a tak se ke mně natáhl a stiskl mi ruku. „Bude to v pořádku.“ Abran tleskl a odhrnul si vlasy z obličeje. „Tak, a teď bych tě mohl provést po lodi, abyste se tu vyznali.“ Vřele se na mě usmál a rozpřáhl ruce v srdečném gestu. Měl v sobě neklidnou energii, charisma, které mě znervózňovalo, a brzy mi došlo proč. Připomínal mi Jacoba.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266607