Skip to main content

Po povodni (Ukázka, strana 99)

Page 1

nás zachránili, dali nám střechu nad hlavou a jídlo, a my budeme jejich dlužníky. „Rádi bychom co nejdřív znovu vyrazili na cestu,“ řekla jsem. „Jak se vám můžeme odplatit?“ „O tom si promluvíme později,“ řekl Abran a vlhkým hadříkem otřel zbývající krev z Danielovy paže. „Teď potřebuje odpočinek. Otok je normální, hnis ne. Pokud si všimneš jakéhokoli náznaku infekce, přijď za mnou.“ Abran si všiml obav v mé tváři, a tak se ke mně natáhl a stiskl mi ruku. „Bude to v pořádku.“ Abran tleskl a odhrnul si vlasy z obličeje. „Tak, a teď bych tě mohl provést po lodi, abyste se tu vyznali.“ Vřele se na mě usmál a rozpřáhl ruce v srdečném gestu. Měl v sobě neklidnou energii, charisma, které mě znervózňovalo, a brzy mi došlo proč. Připomínal mi Jacoba.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266607


KAPITOLA 14 Pearl si přála zůstat s Danielem, a tak jsem je nechala v kabině a šla na prohlídku lodi s Abranem. Než jsme z kabiny odešli, nakoukli jsme do kuchyně. Marjan tu nad žhavými uhlíky vařila vydatnou kuřecí polévku se zeleninou a místnost byla plná husté páry, která stoupala k velkému otvoru u stropu. Abran mě provedl po palubě a prošli jsme kolem ohrady s kozou a tří velkých nádrží na vodu, jejichž kov se leskl ve slunci. Doufala jsem, že se Pearl bude moci napít kozího mléka, než loď opustíme, ale nezeptala jsem se. Nechtěla jsem, aby náš dluh narostl ještě víc. Sestoupili jsme průlezem do podpalubí, kde jsme prošli ubikacemi, malými místnostmi oddělenými tenkými stěnami. V koupelně byl nočník, džbán na vodu a umyvadlo. Naproti koupelně se nacházela místnost s rybářským náčiním, vedle níž byl Abranův pokoj, kapitánská kajuta. Měla velikost větší komory a vybavení tvořila jen úzká postel a malá komoda. Největší kajutou byly ubikace posádky, vybavené palandami a policemi na oblečení a osobní věci. Na jedné spodní pryčně ležel muž s nohou zarudlou vyrážkou a tiše sténal. „John je nemocný,“ vysvětlil mi Abran tiše a z místnosti jsme odešli. V zadní části podpalubí byly vyskládané bedny přetékající vším možným: rezervními kusy lana, dřevem, rozbitými kladkami a rybářským náčiním. Vešli jsme do skladu ve vedlejší místnosti a vylekali muže, který prohrabával krabici s kusy kovu. „Thomasi,“ oslovil ho Abran. „Tohle je Myra. Thomas je náš loďmistr.“ 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266607


Thomas udělal několik kulhavých kroků k nám. Viditelně dopadal na pravou nohu. Všiml si, že jeho chůzi sleduji, a řekl: „Zlomený kotník, špatně srostl.“ Jeho pleť byla tmavě hnědá a černé vlasy ostříhané nakrátko. Potřásl mi rukou a usmál se. „Nemůžu najít očko na stožár,“ řekl Abranovi. „Myslím, že jedno náhradní je v tamté krabici,“ poradil mu Abran a ukázal na bednu. Thomas ji prohledal, vytáhl z ní očko a odešel ze skladu. Nedokázala jsem odtrhnout oči od bedýnek s naloženým zelím, pytlů s moukou, cukrem, solí, fazolemi a kukuřicí a krabic nasoleného vepřového a čaje vyrovnaných na policích. Regály zajišťovala vědra s vodou postavená na spodních policích. Snažila jsem se představit si, jaké by to bylo, žít na lodi s takovým množstvím jídla v zásobě, s takovou rozmanitostí. Žádná ryba s chlebovou plackou den co den do omrzení, dokud jste nedopluli k obchodní stanici. Bylo to tak uklidňující, stát v takové místnosti na lodi, s jídlem pečlivě zabaleným a označeným. „To je spousta jídla,“ řekla jsem tiše a prstem se dotkla sklenice se zelím. „Pečlivě ho dělíme a obchodujeme se spolehlivými kupci, kteří nám dávají férové ceny. Každý má svoji práci a dělá ji dobře,“ řekl Abran. Pokynul mi na znamení, abychom postoupili, a dovedl mě do skladu zbraní. Police tu plnily pistole, nože, bomby, luky a šípy a několik palic. Obrátila jsem se k Abranovi v očekávání, jestli mi k tomu něco řekne. Pokrčil rameny. „Každá loď se musí chránit,“ odtušil stručně. „To ano, ale kde jste to všechno vzali? Tolik zbraní v dnešní době…“ Hlas se mi vytratil. Tyto zbraně měly větší cenu než Vlaštovka. Zírala jsem na ně, na kov lesknoucí se v tlumeném světle petrolejové lampy, již držel Abran. „Ukradl jsem je,“ přiznal Abran. Vzhlédla jsem k němu a čekala, co řekne dál. 100 Ukázka elektronické knihy


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Po povodni (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu