Jiskry války
101
mi torpédy dorazit z oběžné dráhy, a nemuseli se trmácet sem dolů a jednoho po druhém střílet ty, kteří přežili. Pokud nehledají konkrétního přeživšího… Z té myšlenky mě zamrazilo. Šli ti neznámí zabijáci po mně? Prokoukli mé falešné jméno a změněný obličej? Schoulila jsem se do tepla záchranného obleku a řekla si, že na tom nezáleží. Když bylo všechno řečeno a vykonáno, nebyly důvody pro to, proč jste byli zavražděni, příliš důležité. Důležité byly jen pro ty, kteří vraždu provedli. Pro oběť měla kulka do hlavy vždy tentýž důsledek bez ohledu na to, co k tomu střelce vedlo. V myšlenkách jsem se vrátila k minulé noci. Popíjeli jsme víno v jedné z restaurací na terasách centrální lodní vzduchové šachty. Hrál smyčcový kvartet. Z horních teras visela vinná réva a popínavé rostliny a vůně jejich bílých a růžových květů sytila vzduch. Kolem poletovali motýli. Sklenky cinkaly, já si vychutnávala Adamův obdiv a na jednu nádhernou chvíli se mi podařilo zapomenout na minulost. Tíha mých okovů zmizela a na kratičký okamžik jsem si dokázala vychutnávat rozkoš svádění. Jak vzdálené to teď bylo. Jediné, co zůstalo, byl zvuk našich kroků v téhle pustině.
„Změnila ses,“ řekl Adam. Na chvíli jsme se zastavili na dalším rozcestí. Opíral se rukama o kolena. Zdravou rukou jsem si podpírala zápěstí a opatrně jsem ohýbala a natahovala zraněnou paži, abych zjistila rozsah zranění. Zatím jsem si byla jista jen tím, že kosti zůstaly celé. Prášky proti bolesti zatím naštěstí účinkovaly. „Jak?“ „Od té chvíle, co jsem tě našel u té mrtvé ženy, jsi… jiná.“ Na studenta a aktivního básníka měl dost velký problém s vyjadřováním svých myšlenek. Jeho zájem ve mně probudil známý neklid, strach, jaký možná cítí herec, když vypadne z role. „Oba jsme v šoku,“ opáčila jsem. Přitiskl si dlaň na kříž a narovnal se. „Ne, to není jenom tím.“ Rychle jsem se snažila vybavit si celý náš útěk do bezpečí. Udělala jsem nebo řekla něco, co by ho vedlo k pochybnostem o mé skutečné identitě? Kdyby měl jen nejmenší podezření… Zatnula jsem pěsti. „A čím?“ Řekla jsem to záměrně neutrálním tónem a uvažovala, jestli bych v sobě opravdu dokázala najít tu sílu, abych ho chladnokrevně zabila jednou zdravou rukou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266597