Prohlížíme je, abychom zjistili, jaká auta tamtudy v den střel by projížděla.“ „Který obyvatel vesnice má kamery namířené na cestu?“ Zavrtí hlavou. „To ti nemůžu říct a ani nezáleží na tom, kdo to je, hlavně že je máme. Zjišťujeme alibi všech na našem seznamu a kohokoli, kdo je místní nebo zná dobře les. Z vesnice mají zatím alibi všichni až na jednoho.“ „Tvůj kamarád ghostwriter nemá alibi, co?“ zjišťuju a dívám se mu do očí, aby mi napověděl. „Kdyby šlo skutečně o něj, tak pravděpodobně proto, že je celé dny zavřený doma a píše knihy. Sám. Říkám ti, Davea znám dost dobře a není to náš člověk.“ „Včera večer jsem v Mossenu navštívila Fridu a Hannese Carlssonovy,“ řeknu. „Když jsem s nimi byla v domě, někdo mi vlezl na korbu auta a zůstal tam schovaný, dokud jsem nedojela na hlavní silnici. Pořádně jsem ho neviděla, ale mohl to být David Holmqvist.“ „Co?“ otevře pusu, až mu na jazyku zahlédnu brambory. „Proč jsi s tím za mnou nepřišla?“ „Přicházím s tím teď,“ odtuším a zkoumavě se mu dívám do očí. „Bůhví, co tam dělal a co měl v plánu. Vyskočil ven a zmizel mezi stromy, jinak bych ho dovezla rovnou k vám. A ještě jedna věc…“ Thord se na mě podívá. „Peče hovězí hlavy,“ řeknu. „Věděl jsi to? Peče hlavy, v celku.“ Thord položí nůž a vidličku vedle sebe na talíř a schová pod příbor zbytky instantní kaše a ohřívaných masových kuliček. „Měl s sebou v tom autě zbraň? Myslíš si, že to byl David, ale viděla jsi ho vůbec?“ Zavrtím hlavou a na kousek okoralého chleba si dám trochu bramborové kaše. Omáčky a masových kuliček jsem se ani nedotkla, ale zdá se, že si toho Thord nevšiml.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266582