98
barbora
walterová
benešová
•
v
náruči
k anibala
kala z rány na obětní oltář. Jediná dobře mířená rána přímo do srdce ukončila mladý život, před kterým ležela veliká budoucnost. „Néééééééé!“ řvala Adriana z plných plic. Snažila jsem se k ní došourat po zadku i se svázanými končetinami, abych ji mohla alespoň lehce obejmout. Aby věděla, že na to tady není sama. „Adri, no tak, bude to dobrý,“ tišila jsem ji a tiskla zmítající se kamarádku na svoje rameno. „Proč to udělali?“ blekotala nesouvisle. „Proč to udělali zrovna jemu?“ „Bude to dobrý,“ slibovala jsem a snažila se ji kolébat jako malé dítě. S hrůzou jsem si uvědomila, že vražedný obřad pralesních domorodců ještě zdaleka neskončil…
9
Jirkův děsivý pohled zůstal nezměněný, když se nad ním začali muži znovu sklánět. Pořád měl otevřené oči, i když už vůbec nedýchal. K mému úžasu se dva z nich svlékli úplně do naha. Odvázali si bederní roušky a celí se pomazali Jirkovou krví vytékající z bodné rány. Ostatní kolem nich poskakovali a tančili. Další dva rozdělali kousek stranou oheň. Když se po chvíli pořádně rozhořel, položili přes něj ploché kamenné desky. Skoro to vypadalo jako nějaký pravěký gril. Nemohla jsem se strachy ani pohnout, tohle bylo mnohem děsivější než v nějakém hororu. Ti dva šílenci, co se dosud pomazávali krví, najednou vyndali nože a začali k mému úžasu okrajovat maso z Jirkovy mrtvoly. Udělalo se mi silně nevolno a snažila jsem se udržet žaludeční šťávy na svém místě. Házeli pláty masa na kamenný gril a další z nich je na ohni pečlivě otáčel. Udělali si z něj normální hostinu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266558