—−–—−–—−–—−–—−–—−––— Dlouhá noc —−–—−–—−–—−–—−–—−––—
Ten den nikdy neměl skončit. Jirka seděl zhroucený na židli ve stroze zařízené kanceláři, v hlavě mu hučelo a zářivka ho bodala do očí. Chtělo se mu spát, celé tělo měl ztuhlé a bolavé, zpocené tričko se mu lepilo na tělo. Po chodbě pobíhali zachmuření lidé. O Jáchymu Novotném a černém merkuritu jim pověděl skoro před hodinou. Vědí vůbec, že je ještě tady? Na co se proboha En tak dlouho vyptávají? V prosklené zasedací místnosti na druhé straně chodby nechali zapnutou televizi. Zpravodajský kanál, ve smyčce záběry z pražských ulic, projíždějící auta s majáčky. V dolní části obrazovky se odvíjel text: „V centru Prahy probíhá operace bezpečnostních složek. Nehoda policejní helikoptéry si vyžádala nejméně jeden lidský život. Novotný stále na útěku, ministr vnitra odmítá pochybení. Zásah komplikuje husté sněžení. Nezveřejňujte na sociálních sítích fotografie z probíhající akce, žádá policie. Mimořádná tisková konference v 01:00. Situaci máme pod kontrolou, říká…“ 94
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266499
Jirka se postavil na nohy a nahlédl do chodby. Odněkud z horního patra sem doléhal vzrušený hovor, dva muži se překřikovali. Někdo zuřivě prásknul dveřmi. Z kuchyňky po Jirkově levici se vynořil holohlavý chlap se zářivě červeným hrnkem, změřil si Jirku unaveným pohledem a zamířil do sousední kanceláře. Jirka se rozhlédl nalevo a napravo, dvěma rychlými kroky překonal chodbu a vstoupil do opuštěné zasedačky zrovna v okamžiku, kdy ulice na televizní obrazovce vystřídalo zpravodajské studio. „Jáchym Novotný,“ pronesla moderátorka s důrazem na obě slova, „muž, po kterém od pátečního odpoledne pátrá celá země. Včera okolo třetí hodiny unikl při převozu z valdické věznice, kde si od září roku 2003 odpykával trest za přípravu útoku na železniční trať. Podle ministerstva vnitra je extrémně nebezpečný a pravděpodobně se mu již podařilo obstarat zbraň. Kde se Jáchym Novotný nachází a kam má namířeno? Podrobnosti z terénu má kolega Karel Zvěřina. Karle, jaká je právě teď situace v pražských ulicích?“ Muž s mikrofonem kdesi v noční Praze, na hlavě čepice, kolem krku šála, před obličejem se míhají sněhové vločky. „Atmosféra na Vinohradech zůstává napjatá, přestože tu již v posledních hodinách panuje relativní klid. Na první pohled nic nenasvědčuje tomu, že se právě na tomto místě Jáchym Novotný naposledy střetl s policií a jednoho policistu přitom těžce zranil. Podle svědků se odtud Novotný vydal na místo, kde ho za současných podmínek bude velmi obtížné dostihnout.“ Kamera se stočila k nezřetelné siluetě Šibeničního vrchu. „Na Prašinu. V nepřehledné zástavbě a v podmínkách, které policii brání v účinném zásahu, se podle odborníků může skrývat i několik dnů.“ 95
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266499
„Na sociálních sítích se objevují zprávy, že obyvatelé Prašiny pomohli Novotnému utéct a teď mu poskytují útočiště. Co je na tom pravdy?“ „Policie nic takového nepotvrdila, na druhou stranu ani nevyvrátila. Obyvatelé Prašiny, alespoň ti, které se nám podařilo oslovit, nicméně vyjadřují obavy a čin Jáchyma Novotného z roku 2003 jednoznačně odsuzují. Kolem událostí z roku 2003 však panuje řada nejasností a lze téměř s jistotou tvrdit, že ne všichni strůjci útoku byli postaveni před soud a…“ Někdo dálkovým ovládáním vypnul televizi. Jirka se ohlédl. Ve dveřích zasedačky se tyčil mohutný, přísně vyhlížející muž v černém triku se strništěm vousů na bradě. Jirka s ním před necelou hodinou mluvil. Za jeho zády spatřil En. Chlap se zamračil, došel k volné židli a posadil se na ni, nohu přes nohu. V ústech líně převaloval mentolku. „Někdo z našich vás hodí na Mírák,“ prohlásil chraplavě. „Podařilo se nám spojit s vaší matkou, vyzvedne vás ráno u Anastázie, adresu prý zná. Chtěla přijít sem, ale vzhledem k situaci jsem jí doporučil, aby dneska v noci nikam nechodila. Dejte jí vědět, že jste oba v pohodě.“ Jirka se nadechl, ale k odpovědi se nedostal. Do místnosti vpadla mladá nervózní žena v brýlích: „Pane majore, můžu na moment…?“ Protáhla se kolem En, naklonila se k policistovi a něco mu pošeptala do ucha. Chlap přestal cumlat mentolku a rysy v jeho obličeji ztvrdly. Neznatelně se ušklíbl a nakrčil nos. Sáhl po ovladači. Ve zprávách zrovna přehrávali záznam telefonického hovoru. Chrčelo to a hvízdalo, jako kdyby se volající nacházel někde na horském hřebeni. Roztřesený, chlapecký hlas, k smrti vyděšený. 96
Ukázka elektronické knihy