„Jasně, je to jako rande naslepo. Nikdy nevíš, na koho narazíš,“ dodala Evelyn tiše. „Tak co, příteli?“ obrátil se Timmy na kamaráda. „Svolíš s tím to prozkoumat?“ Brian nesvolil. Odolával několik dní. Logickými argumenty vyvracel jejich přesvědčení. Neznám to tam, říkal. Nepřijmou mě. Prozradím se. Když nedbali, přitvrdil. Je to strašně narychlo. Dejte mi pár týdnů na rozmyšlenou. Postrádá to celé smysl! Byli však zarputilí. Timothy si ho prohlížel podrážděně, Evelyn netrpělivě a Blaise zklamaně. Trvalo týden, než svou soukromou bitvu vzdal. Věděl, že proti odhodlanému kamarádovi a jeho milé toho moc nezmůže. Nechci, aby si o mně mysleli, že jsem zbabělec. A navíc, opravdu v něm začala hlodat zvědavost. Jako lékař by mohl mít šanci těm lidem pomoct. Nějak mu do vzorce neseděl ten jejich ředitel. Jak může jeden člověk ovládat tolik lidí? Navíc s jejich schopnostmi? „Na koho se v tom vašem Kocourkově dá obrátit?“ zeptal se rozmrzele. Timothymu se na rtech objevil úsměv a Blaise na něj hleděl s nevyřčeným vděkem. Jděte do prdele s těmi vlídnými pohledy, pomyslel si. „Řekl bych, že na sestru Camille Wetterbyovou. Je sice ze Southberg City, ale je moc hodná. Všem nám vždy pomáhala,“ pronesl Blaise a Timothy dodal: „A my tady s Evelyn s tebou budeme celou dobu ve spojení!“ a mrkl na něj. „Jo, super. Díky moc,“ odsekl a ani se nesnažil skrývat podráždění v hlase. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266073