3
Medicínská biofyzika formách – fyzikálně rozpuštěný a chemicky vázaný na hemoglobin. Celkové množství O2 přenášené v 1 l arteriální krve je 200 ml, z čehož jenom 3 ml připadají na rozpuštěný O2 a 197 ml je chemicky vázáno na hemoglobin. Fyzikálně rozpuštěný O2 má význam v tom, že vytváří parciální tlak, a tím umožňuje difuzi. Zvýšení množství O2 rozpuštěného v krvi je možné pouze při zvýšení celkového atmosférického tlaku (hyperbarická oxygenace) anebo při zvýšení procentuálního zastoupení O2 ve vdechovaném vzduchu (přidávání O2 do vdechované směsi). Oxid uhličitý je transportován ve třech formách – fyzikálně rozpuštěný, vázaný ve formě bikarbonátů a ve vazbě na proteiny plazmy a hemoglobin jako karbamínové sloučeniny. V 1 l venózní krve je 30 ml fyzikálně rozpuštěného CO2 (v plazmě i erytrocytech), zbytek, tj. asi 520 ml, je vázaný v dalších dvou formách.
3.5.5 Vliv přetlaku na organismus Jak jsme již uvedli, Henryův zákon popisuje stupeň rozpuštění plynu v kapalinách, kdy množství plynu pohlceného kapalinou je úměrné jeho parciálnímu tlaku nad kapalinou. CO2 je v krvi 20krát rozpustnější než O2 a 46krát než N2. Parciální tlak dusíku ve vzduchu je vysoký, ve vzduchu je ho obsaženo kolem 78 %. Jde o neutrální plyn, který se rozpouští v krvi i ve tkáních a nezúčastňuje se metabolického řetězce. V tukové tkáni se rozpouští pětkrát více N2 než v krvi, proto jeho uvolnění z organismu při poklesu parciálního tlaku trvá déle. Dochází k difuzi N2 z tkání do krve až k vyrovnání s atmosférou. Dojde‑li k rychlé dekompresi, difuze nestačí a vznikají plynové bubliny, které nejsou metabolizovány, zůstávají po určitou dobu ve tkáních a vyvolávají dekompresní syndrom, označovaný rovněž jako kesonová nemoc. Nejčastěji jsou postiženy klouby, mozek a koronární cévy. Důsledkem jsou svalové a kloubní bolesti, mdloby, křeče. Bubliny N2 obsažené ve venózní krvi mohou způsobit uzávěr plicní mikrocirkulace (plynový embolus). Následky rychlé dekomprese mohou být i smrtelné.
3.5.6 Vliv přetlaku a podtlaku na organismus Prevence kesonové choroby je prováděna několikahodinovým dýcháním O2 před potápěním, který vytěsní N2 z tkání a při dekompresi nevzniká nadbytek N2 ve tkáních tak rychle. Další možnou formou prevence je fyziologická dekomprese, při níž se tlak snižuje ve stupních s přestávkami pro postupnou desaturaci tkání dusíkem. Jsou vypracovány dekompresní tabulky. Při nutnosti rychlého výstupu z hloubky je možné provést dekompresi v přetlakové komoře. Přetlakových komor (barokomor) – nejčastěji s kyslíkovým přetlakem – se využívá při léčbě hypoxických stavů na podkladě oběhového selhání, při plicních chorobách, při popáleninách a polytraumatech s těžkými šokovými stavy. K pobytu v barokomoře je rovněž indikací otrava oxidem uhelnatým a kyanidy. Ve všech těchto případech mluvíme o hyperbarické oxygenoterapii. Dysbarismus vzniká zejména při relativním přetlaku nebo podtlaku ve středoušní dutině. Dojde‑li ke snížení barometrického tlaku, je ve středním uchu přetlak, který vede k vyklenutí bubínku. Při přetlaku kolem 2 kPa dochází k úniku vzduchu, tlak se vyrovná a bubínek se vrací do normální polohy. Naopak při negativním středoušním tlaku (sestup letadla, sestup do hloubky) se bubínek vpáčí a k vyrovnání tlaku dochází po polknutí. Při negativním tlaku 10,7–12,0 kPa tato možnost již není. Dochází k ba 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS266063