98
kterých máme tak málo, na něj nepůsobí. Ten kluk se rozhod umřít, smiř se s tím. Každýmu pomoct nemůžeme.“ Mona urputně potřese hlavou. „Běž domů,“ řekne smířlivě doktor. „Potřebuješ si odpočinout. Ještě někomu ublížíš.“ „Nikdo nechce umřít,“ řekne tiše Mona. „Všichni se snaží žít, přežít. Všichni lpí na životě, i ti s půlkou mozku a bez nohou. Nikdo nechce umřít.“ „Běž domů,“ opakuje doktor Kamran o něco důrazněji. Mona se bez hnutí opírá o dveřní rám a mračí se. „Podívám se na něj, dobře?“ souhlasí doktor nakonec a ztěžka se postaví, vezme ze stolku stetoskop a strčí si ho do kapsy. Mona cítí, jak se jí podlamují kolena, a studený pot na zádech. Doktor ji zachytí, když se začne sesouvat k zemi, trochu ji přizvedne a opře ji o dveřní rám. Lehce ji propleskne hřbetem ruky. „A teď mazej domů. Skutečná tragédie je, když se ženský v tvým věku začnou zapalovat lýtka.“
Kamil sedí na stoličce a zády se opírá o zeď. Na klíně má složené noviny, dva roky staré, odhání jimi mouchy. Pozoruje švába, jak leze po zemi; když se k němu šváb s chrastěním nohou na dlaždicích dostatečně přiblíží, Kamil zvedne nohu a brouka rozdrtí. Je pozdě, na
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265933