„Raději nám tu popište, jestli ve vašem snu za fotbalistou Jaroslavem Strakou přišel ten vámi zmiňovaný sběratel obrazů. Ale čistou pravdu, ne pohádky.“ „No jasně, že tam hnedka přišel, pane předsedo,“ přisvědčil Bořivoj Halámek. „Už za pár minut u Jardy ten chlápek zazvonil. A v tom mým snu měl modrý baret, jaký nosívají umělci, a nahlas odpočítal prachy, co Jardovi na ruku za ten obraz vysázel. A když z baráku vycházel, měl pod paží to panoráma Hradčan. Právě tak se mi to tehdy zdálo. A teďka mě moc mrzí, že jsem tím žvaněním ublížil Tatraplastu i našemu Jardovi.“ Muž v zablácených botách se prosebně díval k soudcovskému stolu. „No, jestli je to tak, jak uvádíte, obžalovaný,“ řekl předseda senátu shovívavě, „soud by mohl k vašemu doznání přihlížet. Ještě jste ale nevysvětlil, co znamenala vaše slova, že Tatraplast daroval Chemostroji ve vzájemném utkání tři body a pomohl mu k záchraně ve vyšší soutěži. Co nám k tomu řeknete? Ale žádné vytáčky.“ Hlas předsedy senátu byl opět chladný. „Jejda, to jsem tehdy taky zblbnul,“ posteskl si Bořivoj Halámek. „To zavinil jiný můj sen. U čtyř stehen jsem si kapánek přihnul, a pak jsem měl sen.“ „No ne, zdálo se vám to. Člověče, vy všecko svádíte na nějaké sny,“ opět se na obžalovaného rozkřikl předseda senátu. „Tehdy jste v hostinci U dvou koček tvrdil, že Jarda Straka v tom utkání střílel schválně na rohový praporek, ne na branku. Tak jste toho sportovce očernil. A bez důkazů. To je hanebné!“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265899