ké hospodářství osvíceně absolutistického státu, pečujícího o „blaho“ poddaných, stálo v cestě k hospodářskému rozvoji. Bolzanova teze o „sociálním blahu“ měla tedy i platnost gnozeologickou, přispívala k důkazu o prakticky poznatelné objektivní realitě. Z toho nepřímo vyplývala i koncepce filosofie jako disciplíny sociální. A protože i náboženství mělo pro Bolzana jediný ospravedlnitelný smysl sociální, rozdíl mezi vírou a filosofií byl nakonec zanedbatelný. Bolzanova obecná definice náboženství mluví o souhrnu nauk a názorů, které buď přispívají k mravnosti a blahu lidstva, nebo obojímu škodí. Z toho není věru těžké odvodit dilema, před něž Bolzano staví každé náboženství: buď přispívat k sociálnímu blahu lidstva, nebo se stát nepřítelem lidstva (lidu). Bolzano tím nejen ztotožňuje náboženství s filosofií (jako sociální disciplínou), ale obojí uvádí na cestu světonázorové ideologie. Tento proces, jímž se předzjednává náš moderní věk, vyžaduje striktní vyloučení kříže a zmrtvýchvstání z hájemství náboženství a s nimi nerozlučně spjatý osobní, individuální zřetel, příznačný pro náboženství křesťanské. Pro josefinistu Bolzana utrpení – a z toho vyplývající subjektivní „zájem“ věřícího – zaniká beze stopy v objektivitě nerozlišitelnosti obecného blaha, k němuž mnohdy přispívá. Na objektivní bázi obecného blaha Bolzanovi splývá náboženství, filosofie a mravnost, identizace, která je ostatně příznačná i pro světonázor Masarykův. Dalším rysem Bolzanovy nábožensko-filosofické koncepce je postupná eliminace Boha. Zmínil jsem se už o tom, že v jeho noetice veškeré pravdy bytují nezávisle na Bohu. Bolzanova definice náboženství jako jednoho z vehiklů konkretizace obecného blaha se bez obtíží obejde bez Boha. Každý ateista bez rozpaků může přijmout Bolzanovu definici náboženství jako vytyčení cílů svého vlastního světonázoru. – Moderní liberální teologii vedle toho spřízňuje s Bolzanem i jeho racionální konstrukce nejdokonalejšího ekumenického náboženství, jež by se mohlo stát náboženstvím všelidským. Bolzano za ně považuje – z cenzurních a bezpečnostních důvodů – katolicismus, ovšem právě v podobě, jak jej chápal josefinismus: v podobě nerozlišitelné jednoty mezi náboženstvím absolutního státu a absolutně státního náboženství. Není divu, že tuhle josefínskou koncepci náboženství bez nejmenších rozpaků převzal do svého pseudoprávního kodexu i totalitární systém v ČSSR. Všechny subjektivní, soukromé náboženské zplodiny se dají tolerovat jen po dobu procesu jejich purifikace a likvidace.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265695