veškerá tíha zodpovědnosti za neštěstí postihující hlavní nevinnou postavu, s níž má divák soucítit, připadla hrdinům vedlejším. Znovu tak vysvětluje, proč natolik odlišuje povahu soucitu a strachu. Zatímco soucit ztotožňuje s emocí ryze estetickou (pro katarktický účin je zbytný), strach pouze zprostředkovává, aby celek dramatické fikce působil prospěšně. Toto pojetí ozřejmuje na pozoruhodném a poněkud zavádějícím rozboru Sofokléova Oidipa, který má čtenáře utvrdit v názoru (Corneille se zde rozchází s Aristotelem), že strach je pouze jakousi „přidanou“ hodnotou, která navíc nemusí být součástí děje představeného na jevišti. Corneille si klade otázku, zda Oidipovo tragické pochybení může vyvolat divákův strach: „L’exemple d’Œdipe qu’il [Aristotelés]
„Příklad Oidipa, jejž [Aristotelés] uvádí,
allègue me confirme dans cette pensée
mě v této myšlence utvrzuje [stačí, aby
[stačí, aby zobrazené události vzbuzova-
zobrazené události vzbuzovaly pouze
ly pouze jednu z emocí, tj. soucit nebo
jednu z emocí, tj. soucit nebo strach].
strach]. Si nous l’en croyons, il a toutes les
Pakliže mu v tom dáváme za pravdu, Oidi-
conditions requises en la Tragédie; néan-
pús dodržuje všechny nezbytné podmínky
moins son malheur n’excite que de la pitié,
stanovené pro tragédii. Avšak vladařovo
et je ne pense pas qu’à le voir représenter,
neštěstí vzbuzuje toliko soucit – nemys-
aucun de ceux qui le plaignent s’avise de
lím si, že v komkoli z diváků, kteří sledují
craindre de tuer son père, ou d’épouser sa
Oidipa na jevišti a kterým je ho líto, by se
mère. Si sa représentation nous peut impri-
ozval strach, že zabije svého otce nebo že
mer quelque crainte, et que cette crainte
se ožení se svou matkou. Může-li v nás
soit capable de purger en nous quelque in-
tato tragédie přece jen určitý strach vyvo-
clination blâmable ou vicieuse, elle y pur-
lat a je-li tento strach natolik mocný, že by
gera la curiosité de savoir l’avenir, et nous
nás očistil od nějakého zavrženíhodného
empêchera d’avoir recours à des prédic-
sklonu či nešvaru, očistí nás od nutkání
tions, qui ne servent d’ordinaire qu’à nous
nahlížet do budoucnosti a uchylovat se
faire choir dans le malheur qu’on nous pré-
k věštbám, jež obvykle vedou jen k tomu,
dit, par les soins mêmes que nous prenons
že si přivodíme neštěstí, jež předpověděly,
de l’éviter; puisqu’il est certain qu’il n’eût
právě úsilím se mu vyhnout. Je totiž jisto,
jamais tué son père, ni épousé sa mère,
že by Oidipús nikdy nezabil svého otce
si son père et sa mère ne l’eussent fait
a že by se nikdy neoženil se svou matkou,
exposer, de peur que cela n’arrivât. Ainsi
kdyby jeho rodiče nejednali z obavy, že se
non seulement ce seront Laïus et Jocaste
všechno toto stane. Nejen že tedy strach
qui feront naître cette crainte, mais elle
vzbuzují Láios a Iokasté, ale divákova bá-
ne naîtra que de l’image d’une faute qu’ils
zeň navíc pramení z vědomí pochybení,
ont faite quarante ans avant l’action qu’on
které se událo čtyřicet let předtím, než
représente, et ne s’imprimera en nous
se rozehraje děj tragédie, a vyvolává ji
que par un autre Acteur que le premier,
vedlejší postava a čin, který není součástí
et par une action hors de la Tragédie.“
představovaného děje.“
(P. Corneille, Discours II, s. 103; čes. překlad A. Pohorského, cit. vydání, s. 151–152; naše kurziva.) 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265656