„To se ale zítra nedozvíme,“ podotkl William John, zatímco stoupal nahoru. „Prostě musíme zůstat ve střehu,“ odvětil Rand. Na ochozu popřál Williamovi Johnovi dobrou noc a zamířil společně s Felicií chodbou vedoucí k jejich pokojům. Rand se natáhl po klice. Zarazil se, nechal na ní položenou ruku, naklonil hlavu a rozloučil se v přítmí s Felicií. Felicia opětovala přání dobré noci a pokračovala dál. Když za sebou energicky zavřela, zhluboka vydechla. Navzdory právě uplynulému vzruchu jí dělalo obrovské potíže odtrhnout oči od Randovy hrudi, od její šířky a mohutných svalů rýsujících se po jemnou lněnou košilí. Přesto se jí však podařilo zachovat klid a nedat na sobě cokoliv znát. Pochybovala, že by si někdo všiml, s jakými obtížemi zápasí. Přistoupila k nezataženému oknu, kterým zahlédla prchajícího muže. Překřížila paže na hrudi, zadívala se na noční scenérii a zamyslela se nad tím, co ji čeká. Večer uzavřeli s Randem něco jako… partnerskou spolupráci. Než přijel a odhalil pravdu, na čem si stojí, nepovažovala bratrův vynález za tak důležitý, aby jí mohl jakýmkoliv způsobem ovlivnit život. Když teď pochopila, jak vypadá realita, rychle si zařadila Randa do kategorie… pomocníka. Jako někoho, kdo má stejné cíle. Jako člověka, na kterého je spolehnutí, alespoň co se týká ochrany vynálezu a směrování k jeho úspěšnému představení. To, že se nějaký člověk pokusil vloupat do dílny, jednoznačně dokazuje, že se někdo, ať už to je, či není Mayhew, snaží vynález sabotovat. Budou muset dávat s Randem dobrý pozor, aby k něčemu takovému nedošlo. Na Williama Johna 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265134