Vynález lorda Randolpha (Ukázka, strana 99)

„To se ale zítra nedozvíme,“ podotkl William John, zatímco stoupal nahoru. „Prostě musíme zůstat ve střehu,“ odvětil Rand.

Na ochozu popřál Williamovi Johnovi dobrou noc a zamířil společně s Felicií chodbou vedoucí k jejich pokojům. Rand se natáhl po klice. Zarazil se, nechal na ní položenou ruku, naklonil hlavu a rozloučil se v přítmí s Felicií.

Felicia opětovala přání dobré noci a pokračovala dál.

Když za sebou energicky zavřela, zhluboka vydechla.

Navzdory právě uplynulému vzruchu jí dělalo obrovské potíže odtrhnout oči od Randovy hrudi, od její šířky a mohutných svalů rýsujících se po jemnou lněnou košilí. Přesto se jí však podařilo zachovat klid a nedat na sobě cokoliv znát. Pochybovala, že by si někdo všiml, s jakými obtížemi zápasí.

Přistoupila k nezataženému oknu, kterým zahlédla prchajícího muže. Překřížila paže na hrudi, zadívala se na noční scenérii a zamyslela se nad tím, co ji čeká.

Večer uzavřeli s Randem něco jako… partnerskou spolupráci. Než přijel a odhalil pravdu, na čem si stojí, nepovažovala bratrův vynález za tak důležitý, aby jí mohl jakýmkoliv způsobem ovlivnit život. Když teď pochopila, jak vypadá realita, rychle si zařadila Randa do kategorie… pomocníka. Jako někoho, kdo má stejné cíle. Jako člověka, na kterého je spolehnutí, alespoň co se týká ochrany vynálezu a směrování k jeho úspěšnému představení.

To, že se nějaký člověk pokusil vloupat do dílny, jednoznačně dokazuje, že se někdo, ať už to je, či není Mayhew, snaží vynález sabotovat.

Budou muset dávat s Randem dobrý pozor, aby k něčemu takovému nedošlo. Na Williama Johna 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265134

není spolehnutí, že dokáže rozpoznat nebezpečí, natož aby na něj včas zareagoval. Pak by však bránil motor vlastním tělem. Tentokrát pomohlo bezpečnostní zařízení, ale příště by se mohl bratr probrat příliš pozdě, protože bude pohroužený do zdokonalování motoru. Bude zaneprázdněný úkolem, jak zařídit, aby běžel alespoň pár minut, aniž by vybuchl.

Je v zájmu všech zúčastněných, aby tomu William John věnoval veškerý čas a mozkové buňky. Protože nikdo jiný než on nad tímto úkolem nezvítězí.

Takže je to s Randem ještě víc stmelí, spojí je organizování obrany.

Felicia si musela přiznat, že tahle vyhlídka jí přijde z velké části… lákavá. Obsahuje příslib dobrodružství, které ve svém životě příliš nemá.

Jak tam tak stála a upírala – nikým neviděna – pohled do tmy, uvědomila si, že je to poprvé, kdy má potřebu… vynález chránit.

Než se u nich na Throgmorton Hall objevil Rand, skoro vůbec na motor nemyslela, a když si na něj vzpomněla, tak většinou s nevolí.

Poté, co se dozvěděla pravdu, se smířila se skutečností, že ten motor pro ni něco znamená, že je její budoucností.

A po tomhle přímém útoku…

Zapátrala ve svém nitru, chtěla vědět, jaké emoce jí zmítají, a překvapeně nadzvedla obočí, když si uvědomila pravdu.

Bránila by ten vynález jako by byl… její. Ochraňovala by ho jako své dítě. Jako synovce, plod bratrova mozku.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265134

Přišlo jí to velice podivné, zejména když vzala v úvahu, jakou zášť k vynálezům až donedávna chovala. Přesto však nemohla popřít ani potlačit ochranitelský pocit, který se v ní vzedmul, když uslyšela poplašné zařízení a zahlédla běžet po trávníku neznámého muže.

Byla – a stále je – připravena bojovat za to, aby se motor, otcův poslední vynález, setkal s úspěchem.

Ne kvůli tomu, že by byla tak oddaná otci nebo dokonce bratrovi. Ani kvůli tomu, že na úspěchu motoru závisí její budoucnost. Ale především proto, že se někdo odvážil zaútočit na jejich vynález, a tím pádem také na ně. Na ni, na Williama Johna, na jejich domácnost a na Randa Cavanaugha.

Felicia se trochu uvolnila. Zamyslela se nad tím, co tenhle závěr znamená, a usmála se.

Lidé, za které nese zodpovědnost, se ocitli v ohrožení. Samozřejmě, že bude bojovat, aby je ochránila.

Felicii potěšilo, že teď rozumí svým pocitům. Svěsila ruce a odvrátila se od okna.

Vklouzla pod přikrývku, natáhla se a položila si hlavu na polštář.

Clive Mayhew se sice chová mírně jako beránek, ale přesto se bude mít před ním na pozoru. Jestli je skutečně nevinný, nic tím nezkazí. A pokud má nekalé úmysly…

Felicia zavřela oči a zabořila se do měkké matrace.

Zamyslela se nad nadcházející malířovou návštěvou a nechala se unášet na vlně spánku.

Na hranici snů ji napadlo, jak je nevýslovně ráda, že Randa napadlo přijet na Throgmorton Hall, že jí otevřel oči a dal nahlédnout do reality, a jak se jí 99 Ukázka elektronické knihy