Vzpoura pokořených andělů
dal několik rozkazů, z nichž Ungr aspoň v náznaku pochopil podstatu toho, co se odehrálo. Leč nemínil se spokojit jen s náznakem. „Tak co?“ zeptal se. „No co by… už ji měl ten sviňák skoro na mušce, když mu nejlepší z mých chlapů vystřelil zbraň z ruky.“ „Moc pěkná věta,“ ocenil ho Ungr. „Nedodal bys k tomu trochu podrobností?“ „Ale no tak, Jakube!“ odbyl ho major Farský. „Podrobnosti neznám ještě ani já, ale to hlavní určitě tušíš. Všiml jsem si, jak ses dole před barákem rozhlížel po protějších domech.“ „Julinky se tedy chtěl někdo zbavit,“ přikývl kapitán. „Že by Záruba?“ „Pochybuji. Spíš hlavouni někde vysoko nad ním. A nebyli to asi žádní troškaři. Najmout si takhle narychlo zkušeného profíka není až tak snadné. Ale museli to asi risknout. Nedalo se sázet na to, jestli z balkonu opravdu skočí, takže si jistotu jejího umlčení chtěli pojistit.“ „Umlčení,“ tiše po něm zopakoval Jakub Ungr. „V čem udělali chybu?“ Major se ušklíbl. „V tom, že poslali chlapíka… nějakého Gejzu Maronyho, napůl kosovského Albánce, napůl Španěla, o kterém už naši specialisté na boj s organizovaným zločinem leccos vědí. Jakmile se sem vydal, dali nám hlášku a my už si to tady pohlídali. Koupil zásah do ruky, ve které držel zbraň, a pak už jsme se na něho sesypali. Teď už sedí v cele předběžného zadržení a čeká na první výslech.“ „Paráda!“ pochválil je policejní vyjednavač. „Jeden jediný výstřel do ruky najatého zabijáka – a Julie i s Toníkem mohli zůstat naživu.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS265124