Devět z české hudební alternativy osmdesátých let (Ukázka, strana 99)

Tento text je mantrou vyjadřující podstatu bytí na planetě Haj, návodem, jak dosáhnout ztraceného ráje pomocí „víry v haj“. Ukazuje se, že haj je stav, kdy zasvěcenci žijí šťastný život bez konfliktů uprostřed „zpívající země“. Planeta štěstí Haj zůstává dostupná meditací, „cestou dovnitř“, nebo ve snu. Tak je dosažen stav ráje, stav člověka užívajícího blaženosti, spontánnosti a svobody, tak je zažívána prvopočáteční blízkost Země a Nebe, kdy lidé neznali smrt, rozuměli řeči zvířat a žili s nimi v míru, nepracovali a hojnou potravu nacházeli na dosah ruky.

Po dokončení projektu Planeta Haj Karel Babuljak začal věnovat více pozornosti skupině Babalet, která natáčela desky a cestovala, ale zároveň se snažil pokračovat v hledání nových cest Máma Bubo, hlavně prostřednictvím přednatočených smyček a minimalistického scénického ztvárnění.

Přestože jsme hráli víc s Babaletem, Máma Bubo se nerozpadla, hledal jsem dál a setkal se s Michalem Braxatorisem, měl jsem rád Talking Heads, Ena, Roxy Music, začali se mi líbit Simple Minds a tyhle kapely, jejich kompaktní zvuk, vystavěné aranže, hudebnost, tak jsem to zkoušel taky nějak tak. Kdybych žil pět let mezi Eskymáky, určitě bych zpíval jako Eskymák.

Máma Bubo dál koncertovala poměrně často až do roku 1990. Potom se odmlčela, ale občas, na žádost fanoušků, vystoupí.

Kapelu jsme nezrušili, ale jak jsme se zabývali každý něčím jiným, přestali jsme vystupovat. Podobně to později bylo i s Babaletem. Takže hraju pořád v několika kapelách, koncerty, svatby, co je potřeba, jasně, že tohle je taky důvod, proč nedávám tomu kterýmu projektu tolik, kolik si zaslouží.

Babalet Babalet vznikl rok po založení skupiny Máma Bubo, od které se zejména kvůli přítomnosti Aleše Drvoty odlišoval hudebním pojetím i nábojem.

Mně se reggae zpočátku moc nelíbilo, ale pak Aleš Drvota začal dodávat zajímavý nahrávky a já tomu celýmu reggae ska cirku přišel na chuť.

Nejradši mám roots, padesátý šedesátý leta, třeba Skatalites, je to takový swingový, trochu ska, trochu reggae, prostě pěkný písničky.

Babalet měl větší úspěch než Máma Bubo a začal vycházet na deskách. Nehrál ortodoxní reggae – Josef Vlček vidí Babuljaka jako

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264898

hudebníka pokoušejícího se vytvářet různé neurčité druhy duchovní hudby a Babalet jako bílou adaptaci reggae, hořký útěk z bolestivého prostředí do vysněné země Nola.

V roce 1986 byla píseň Babaletu Posvátná země Nola zařazena na kompilaci Rockový maraton 2 vydanou nakladatelstvím Panton, výběr toho nejlepšího z druhého ročníku soutěže Rockový maraton, a poté Nola vyšla s B stranou Zelená v témže roce na SP, také v Pantonu.

Kromě zpěváka, skladatele a textaře Aleše Ali Drvoty, klávesisty Karla Babuljaka a kytaristy Jiřího Charypara patřil k Babaletu bubeník Ivan Pavlů, basista Jan Šimek a saxofonista Jiří Šíma. Poprvé vystoupili v Kulturním domě Opatov v roce 1984 a brzy nato vyhráli festivaly Rock salon 1985 a Vysočina 1985.

Poprvé se Babalet dostal na vinyl v roce 1986, deska se jmenovala Rockový maraton a byly na ní kapely, co tenkrát vypadaly nadějně, Pumpa, Yo Yo band, Odyssea, Ivan Hlas a tak. Při tý příležitosti jsme natočili i singl pro Panton, což byla občas dost sranda. Šli jsme do studia, že natočíme dub reggae, jenže chlapíci ve studiu ještě dopoledne dělali Zicha nebo tak, a najednou my jsme po nich chtěli experimenty, třeba delay na nějakou ránu virblu nebo že se zvuk přesune zleva doprava, prostě nějak narušit ty jejich univerzální postupy, takže je jasný, že si nás v tomhle ohledu moc nevšímali a dělali to tvrdě po svym. Nakonec se nám přece jen povedla alespoň maličkost, sice když se jim do pásu v jednu chvíli omylem dostala zpětná vazba a oni to chtěli opravit a my jsme řekli, ne, ne, ne, a po dlouhym boji jsme je ukecali, že to nesmažou, takže to tam zní, jako když projede motorka.

Kapela v roce 1987 angažovala etiopského studenta Asrata Rastafari Limenha jako tanečníka a začala jezdit s velkým úspěchem do západního Německa. Bohužel během tohoto slibného začátku leader Aleš Drvota (1954–1987) zahynul při autonehodě v Maďarsku. Bylo rozhodnuto nehledat náhradního „bílého“ zpěváka, ale někoho přímo z Afriky a volba v roce 1989 padla na studenta Martina Tankweye ze Zairu.

Právě černošští studenti udělali z kapely mezinárodní senzaci a umožnili jí výjezdy na Západ. V roce 1990 Babalet přibral Bouramu Badjiho jako zpěváka a tanečníka.

Na každou akci byla potřeba výjezdní doložka, fízlové mě hlídali, špehovali, s každou doložkou dělali hrozný obstrukce, a my jsme jezdili třeba osmkrát do roka. Ale koncerty stály za to: velká hospoda, pět kilometrů kolem nic, ale v deset se sjeli, třeba 800 lidí, najednou parkoviště plný aut, všichni kalili. Pak jsme začali jezdit všude možně. My jsme s Babaletem zažili mnoho nádhernejch koncertů po celý Evropě.

99

KAREL BABULJAK

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264898

Hypnotix V roce 1988 Karel Babuljak spoluzaložil další reggae skupinu Hypnotix, ze které v roce 1991 odešel, aby se mohl plně věnovat Babaletu a dalším projektům.

Zprvu byl Hypnotix velmi experimentální kapelou, hodně se improvizovalo, pouštěli jsme se do neprobádaných končin, později díky tomu, že jádro kapely tvořili lidé z Babaletu, se začaly kapely prolínat, v obou zpívali Tankwey i Bourama, jmenovalo se to, jak bylo potřeba. Pak už toho bylo dost, tak jsme to rozdělili na dvě úplně jiný kapely a já zůstal v Babaletu. Takže v Hypnotixu pak byla povinnost už nikde jinde nehrát, což mělo taky něco do sebe.

Díky úspěchům Babaletu, který v osmdesátých letech vydával nahrávky a hrál v západním Německu, se toho pro Karla Babuljaka po roce 1989 materiálně příliš nezměnilo.

Mnohem větší změna pro mě byla, že jsem se odstěhoval po devadesátým roce z Prahy do Lán u Novýho Strašecí a po čtyřech letech se mi rozpadlo manželství, ale ty politický změny se mě moc nedotkly. Já už jsem byl profesionál od roku 1985. Můj švagr se už někdy od roku 1987 živil jako reklamní producent, dělal jsem mu pro ty klipy hudbu, všechno už fungovalo, pořídil jsem čtyřstopý studio a začal jsem naplno podnikat. Udělal jsem třicetivteřinovou reklamu a dostal jsem za to třeba dvanáct set korun, a když jsem udělal čtyři za měsíc, tak jsem měl vystaráno.

Přestože Máma Bubo nehrála, alespoň vyšlo zmíněné album Baňatost (1992), euforie devadesátých let se hudebně projevila množstvím dalších projektů.

Pro mě jsou devadesátá léta jeden velkej mejdan. V roce 1992 jsem založil Sajkedelik šraml band a hráli jsme na neuvěřitelnejch akcích a všechno bylo úplně rajský. Taky moje nová žena je anděl. Její brácha mě pozval, abych hrál na bubny v kapele Boothill, se kterou jsem pak asi pět let bubnoval, a velkym fanouškem týhle dost ostrý partičky byl klávesák Sto zvířat Arnošt Hanf, se kterým jsme na konci tisíciletí založili kapelu Snoo.

100

Ukázka elektronické knihy