K Maritainově teorii umění Jacques Maritain (1882–1973) se zabýval problémy umění po celý život a jeho teorie umění patří k nejoriginálnějším částem jeho díla. Otázkám umění věnoval řadu studií: 1920 A rt et Scolastique (česky Umění a scholastika, Olomouc 1933) 1926 Réponse à Jean Cocteau (Odpověď Jeanu Cocteauovi) 1935 Frontières de la poésie (Hranice poezie) 1938 S ituation de la poésie (Situace poezie; společně s Raïssou Maritainovou) 1953 Creative Intuition in Art and Poetry (Tvůrčí intuice v umění a po ezii) (francouzský překlad z r. 1966: L’intuition créatrice dans l’art et dans la poésie) 1960 The responsibility of the artist (francouzský překlad z r. 1961: La responsabilité de l’artiste; česky Odpovědnost umělce, Praha 2010) K tomu je třeba přičíst četné studie, v nichž Maritain kriticky zkoumá dílo mnoha současných mistrů literatury, malířství a hudby. K Maritainovým přátelům patřili Georges Rouault, Gino Severini, Erik Satie, Jean Cocteau, Charles du Bos, Max Jacob, François Mauriac, Julien Green – a jeho manželka Raïssa byla vynikající básnířka. Maritainova teorie umění prošla určitým vývojem. V knize Umění a scholastika Maritain představuje umění v aristotelském pojetí, jak je nacházíme v nauce sv. Tomáše Akvinského a jeho pokračovatelů. V dalších dílech obohacuje teorii umění novými prvky: aplikuje na umění teorii poznání pomocí sourodosti, zavádí pojem poezie, přetváří Freudovu teorii nevědomí v teorii duchovního předvědomí. Maritainova teorie tvůrčí zkušenosti a poetického poznání se v rozvinuté podobě nachází poprvé v díle Situace poezie. V tom také spočívá význam studií obsažených v této knize. Maritainovo pojetí umění je pak dovršeno v rozsáhlém díle Tvůrčí intuice v umění a poezii.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264750
Filosofické zkoumání umění je velice obtížné nejen proto, že jde o skutečnost nesnadno postižitelnou, ale také proto, že teorie umění předpokládá řešení filosofických problémů teorie poznání, antropologie (organismus duševního života) a ontologie (nauka o jsoucnu). Maritain v teorii umění vychází z realistické filosofie v duchu svatého Tomáše Akvinského. Pokusíme se přiblížit některé základní pojmy, s nimiž Maritainova teorie umění pracuje, ne ovšem v konfrontaci s jinými koncepcemi, ale zejména podle teorie obsažené v díle Tvůrčí intuice. Umění. Slovo „umění“ má v češtině několik významů. Obecně znamená vysoký stupeň tvůrčích schopností, zvláštní schopnost, dovednost, obratnost: vojenské, lékařské, kuchařské, konstrukční umění. Jde tedy o zvláštní kvalitu člověka. Někdy slovo „umění“ znamená totéž co tzv. „krásné umění“, je to specifická tvůrčí činnost člověka vytvářející díla působící esteticky. Ale slovo „umění“ může označovat také samo umělecké dílo: výstava lidového umění, muzeum moderního umění; nebo estetickou kvalitu díla: tyto obrazy nejsou žádné umění. Aristotelská teorie umění, z níž vychází Maritain, rozlišuje především jednání a tvorbu. Jednání je svobodná činnost našich schopností – s důrazem na „svobodná“. Tato činnost je dobrá, je-li ve shodě s pravidly lidských skutků a s cílem lidského života, směřuje k dokonalosti, k dobru, které je vlastní lidské bytosti. Tvorba je činnost, která nemá sama o sobě vztah k dokonalosti tvořícího člověka, ale k dokonalosti, k dobru díla, které vytváří. Jak probíhá tvoření? Dílo je před svou realizací nejprve připraveno, formováno v rozumu. Jen tak je tvůrčí činnost vpravdě lidská. Živočichové sice také vytvářejí různá díla, např. hnízda, stavby termitů, mraveniště, podzemní nory, ale činí to instinktivně, nejsou původci samého projektu či ideje díla. Po přípravě v rozumu následuje realizace projektu. Ta je pro vznik díla naprosto nutná, bez ní by dílo zůstalo pouhou možností. Ale lidské tvoření se děje podstatně v rozumu.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264750
Tvoření díla někdy není zdařilé. Příčina může spočívat v nedokonalé realizaci projektu (nešikovný řemeslník, umělec neovládající „techniku“ svého oboru), ale nezdařilý může být sám projekt (nevhodné režijní pojetí, nevhodný projekt domu). Zdařilé tvoření tedy předpokládá v tvůrci nejen manuální, „technickou“ zručnost a obratnost, ale také opravdovou schopnost správně poznávat, co je dobré pro vznikající dílo. Taková trvalá schopnost či dispozice (habitus) rozumu vytvářet správně nějaké dílo se nazývá umění. Staří filosofové říkali, že umění je v podstatě správné poznání o tvoření díla, o tom, co se má dělat a jak se to má dělat (recta ratio factibilium). To platí o umění jakožto činnosti. Umění se nachází na rovině tvorby. Rozlišují se různé druhy umění podle povahy cíle tvůrčí činnosti: Dílo má někdy uspokojit nějakou potřebu člověka, je podřízeno jeho užitku: řemeslník vytváří stoly, šaty, obuv, konstruuje dopravní prostředky, vyrábí počítače atd. Tvořivá činnost zaměřená k takovému cíli se nazývá umění užitné. Jindy je tvořivá činnost zaměřena k dílu, jež je cílem samo o sobě, je nositelem tzv. estetických kvalit ( je krásné). Taková tvořivá činnost se nazývá umění krásné. Existují ovšem umělecká řemesla, v nichž se obojí zaměření spojuje. Poezie. Slovo „poezie“ dnes znamená básnictví, básnickou tvorbu: lyrická, epická, milostná poezie na rozdíl od prózy. Označuje také básnické výtvory: výbor z moderní, z lidové poezie. Užívá se rovněž ve významu základní ráz básní: poezie veršů, díla. A mluví se také o poezii Vánoc, domova, kdy slovo „poezie“ znamená totéž co půvab nebo kouzlo. Slovo „poezie“ je odvozeno z řeckého poiésis, které znamenalo tvorbu a označovalo původně každou produkci, nejen básnickou, ale také řemeslnickou. V Maritainově teorii umění nemá termín „poezie“ žádný z uvedených významů. Týká se umění jakožto (uměleckého) díla a souvisí s otázkou, v čem záleží specifická kvalita uměleckého díla, která je odlišuje od neuměleckých objektů. Ptáme se, co je esencí (podstatou)
101 Ukázka elektronické knihy