„Ale nám lano vydrží,“ uzavírám a odmítám další diskuzi připomínající černou kroniku. Pohledem dolů měřím vzdálenost od země a z ní se snažím vypočítat šanci na přežití, pokud bych musel v případě prasknutí lana vyskočit z kabinky. Docházím k hodnotě nula procent a raději se už dolů nedívám. Dostáváme se k cíli cesty, přibližujeme se k vrcholu příkrých skalisek. Místo zeleného koberce začínáme opět rozlišovat jednotlivé keře a stromy. Nacházíme se v cíli cesty. Spokojeně se rozhlížíme do okolí. Lanovka nás vyvezla nad úroveň protější strany údolí a my vidíme mnoho a mnoho kilometrů členité krajiny. Zanedlouho opět nasedáme do prastaré železné krabice, tedy kabinky lanovky. Tentokrát již sami zkušeně zavíráme dveře kusem drátu a sjíždíme zpět dolů k boudě s červeným tlačítkem. Uff, konečně pevná půda pod nohama. Dnes lanovka vydržela. Pokud však původní Sabagiro nebude nahrazeno novým, smrtelný úraz v důsledku přetržení lana nebo vypadnutí pasažéra špatně zajištěnými dveřmi, na sebe pravděpodobně nenechá dlouho čekat. Jestli bych si jízdu zopakoval? Proboha, Sabagiro už ne! Paní si odmítá cokoliv vzít, alespoň jí tedy za svezení poděkujeme a pokračujeme dále.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264692
POZNÁVÁME MĚSTO BATUMI OČIMA AUTOMECHANIKŮ
Ráno přijíždíme na okraj Batumi, které je se svými přibližně sto šedesáti tisíci obyvateli třetím nejlidnatějším městem celé Gruzie. Nachází se pouhých patnáct kilometrů od tureckých hranic a nula kilometrů od Černého moře. A znovu opravy! Opět varuji – pokud vás čtení o pravidelných návštěvách autoservisů nebaví, stejně jako nás otravuje neustálé řešení závad, jednoduše nalistujte další kapitolu, určitě se nebudu zlobit. My přeskakovat nemůžeme, a tak se dáváme do práce. S chutí do toho… však to znáte. Slibuji, že příště pojedeme pořádným fárem. Konečně jsme narazili na velký zavedený servis, kde vozidla neničí, nýbrž opravují. Podle našich hlasů i značky auta opraváři ihned odhalují zahraniční turisty ze západu a projevují značný zájem o naše problémy, rozumějte o naše peníze. Ale nebuďme zlí, třeba skutečně chtějí pomoci. Každopádně se dostáváme okamžitě na řadu a projíždíme plechovými dveřmi do jedné z mnoha starých, zašlých dílen, kterou už musely projít tisíce a tisíce vozů. Sotva jsme si vystoupili, hned naše Fáčko zvedají na čtyřech vratkých držácích. „Tady ho musíte chytit za nápravu, protože všude jinde už skrz na skrz zrezivělo,“ upozorňujeme mechaniky. „My víme, jak dělat svou práci,“ odpovídá jeden z nich rázně, ale přesto ne povýšeně. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264692
Pod chatrně zajištěné auto bychom v žádném případě nevlezli. Nicméně takový kaskadérský kousek po nás nikdo nežádá, proto nemáme důvod uchycení Fáčka jakkoliv dál řešit.
Vůz na operačním sále Pracovníci používají všelijaké primitivní nástroje, které se v běžné dílně už příliš nevidí, případně alespoň vypadají moderně. Neustále do čehosi buší starým ohmataným kladivem, asi zkoumají, zda se celé auto nerozpadne, když poklepou na správném místě. Zaujatě sledujeme jejich práci a přemýšlíme, co by si bez toho jednoduchého nástroje počali. I ve vedlejší dílně, kam odsud vidíme, mlátí do něčeho velkým kladivem, tak usuzujeme, že se jim tento pomocník osvědčil při každodenní práci. A abych dělníkům nekřivdil, jsou velmi šikovní,
100 Ukázka elektronické knihy