„Ale nám lano vydrží,“ uzavírám a odmítám další diskuzi připomínající černou kroniku. Pohledem dolů měřím vzdálenost od země a z ní se snažím vypočítat šanci na přežití, pokud bych musel v případě prasknutí lana vyskočit z kabinky. Docházím k hodnotě nula procent a raději se už dolů nedívám. Dostáváme se k cíli cesty, přibližujeme se k vrcholu příkrých skalisek. Místo zeleného koberce začínáme opět rozlišovat jednotlivé keře a stromy. Nacházíme se v cíli cesty. Spokojeně se rozhlížíme do okolí. Lanovka nás vyvezla nad úroveň protější strany údolí a my vidíme mnoho a mnoho kilometrů členité krajiny. Zanedlouho opět nasedáme do prastaré železné krabice, tedy kabinky lanovky. Tentokrát již sami zkušeně zavíráme dveře kusem drátu a sjíždíme zpět dolů k boudě s červeným tlačítkem. Uff, konečně pevná půda pod nohama. Dnes lanovka vydržela. Pokud však původní Sabagiro nebude nahrazeno novým, smrtelný úraz v důsledku přetržení lana nebo vypadnutí pasažéra špatně zajištěnými dveřmi, na sebe pravděpodobně nenechá dlouho čekat. Jestli bych si jízdu zopakoval? Proboha, Sabagiro už ne! Paní si odmítá cokoliv vzít, alespoň jí tedy za svezení poděkujeme a pokračujeme dále.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264692