Neznají mě. Můžou mě považovat za tajnýho. Leknou se a přestanou se přede mnou bavit. Rád bych slyšel, co si povídají. Jenže… štěnice na odposlouchávání si tady nepořídím.
Musím
doufat, že vynaleznu, jak jim být nablízku a nevzbudit hlavně v Máchovi podezření. Verbíř mi ještě neprozradil můj úkol tady. Ale instinktivně tuším, že se týká nějakého Máchova tajemství. Rád bych o něm věděl všechno. Jako fanatický fanoušek o svém idolu. Potřeboval bych si s ním popovídat. Spřátelit se s ním. Jak to mám jenom udělat sakra? Aby mi vyprávěl o svých duševních pochodech. O tom, co vidí, když píše. Odkud se v něm bere taková odlišnost od ostatních vrstevníků? Dokud mi Verbíř neprozradí, proč jsem tady, budu se snažit všechno tohle rozluštit. Je léto, prázdniny 1832, vzpomínám si, že Mácha by měl letos uskutečnit nějakou další zásadní cestu. Půjdu s ním. A snad na té pouti bude příležitost…
Někdy v té době jsem začal řešit nedostatky svého bydlení. Zatím to nesouviselo se zimou, ale s jídlem. Plynová bomba už mi došla. Nemohl jsem pořád navštěvovat hospody nebo jíst studenou kuchyni. Z bytu jsem vždycky vyšel pootevřenými dveřmi, aby nikdo ze sousedů
ani
mžourkem
oka
nespatřil
podezřelý
předmět
z budoucnosti. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264691