temperamentní, slova sdělují něco, co je pro slovenský lid typické. Celek pravdivě vystihuje český i slovenský národ. A vzájemné souznění. Škoda, že už to není celek. Sovětská hymna, zvláštní, těžká i krásná. Impozantní. Ať nám Sověti lezli na nervy nebo ne, já ráda zpívala jejich písně. Ruské melodie, jejich temperamentní častušky, i táhlé a melancholické balady, plné smutku, slz a sentimentality. Naše škola ve Velkých Losinách mívala družbu se sovětskými vojáky, kteří měli kasárna v nedalekém okresním Šumperku a často k nám chodívali na besedu. A my jim vždy zazpívali nějaké naše i jejich písničky. Naše třída zpívala ráda, a když jsme jeli na výlet, celou dobu autobus hlučel, a my pěli jednu píseň za druhou. Však také při našich třídních srazech, které pořádáme každých pět let, si to připomínáme. Jednou jsme si to připomněli tak, že jsme už téměř vyčerpali všechen repertoár a pustili se i do těch budovatelských. Ostatní hosté jen koukali, neodcházeli, seděli tam, dokud se nezavřelo, a číšník měl tržbu. Třídní sraz se rozešel až druhý den v sedm hodin ráno… Mívali jsme kdysi také se školním sborem vystoupení pro veřejnost, účinkovali jsme na jevišti lázeňského sálu a soutěžili mezi sebou nejen ve zpěvu, ale i v recitaci. Byly to krásné časy. Hodně mi to potom chybělo. Později, když jsem měla rodinu, jsem si zpívala jen už tak sama pro sebe. A samozřejmě, když jsme se sešli s rodiči. Nejen u ohýnku. Ale také v hospodě, kam šli chlapi na pivo a my ženské se k nim přidaly. Nejednou jsme všichni rozezpívali celou hospodskou společnost. S mojí sestrou se nám několikrát stalo, že po nás ostatní hosté chtěli, ať nepřestáváme, a platili nám útratu, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264689