jejích boků. A když jí něžně přejel jazykem po spodním rtu, otevřela ústa a vyšel z nich výdech překvapené blaženosti. Bylo to tak lahodné, že uslyšela vlastní myšlenku: Je mi jedno, jestli kvůli tomuhle skončím v pekle. Právě ta myšlenka spíše než polibek samotný ji přiměla odtáhnout se a nadechnout. „Je všechno v pořádku?“ zašeptal. „Ano,“ špitla. „Ale je čas jít spát.“ Políbil ji znovu. Tentokrát dlouze a jemně, ale ústa nechal zavřená. Litovala, že ho prve zastavila. Toho večera usínala s růžencem a prosila Boha o odpuštění a vedení. Co se to se mnou děje? Pátrala v mysli po odpovědi, ale žádnou nenašla. *** Ještě dřív, než Williama Cavendishe, markýze z Hartingtonu a dědice vévodství Devonshiru, poprvé spatřila, věděla díky jednomu z domácích úkolů od matky, že rodinný majetek v Chatsworthu patří mezi nejlepší panství celé Anglie a rodina ho vlastní od šestnáctého století. Bylo to vidět. Díky hodinám umění a dějepisu sestry Heleny Kick na pozemku i uvnitř domu téměř cítila staletí navršená jedno na druhém. Obrovská obdélníková budova s jónskými sloupy a nápadnými balustrádami na střeše se řadila k anglickému baroku, ale ona věděla, že někde uvnitř se skrývá původní tudorovský dům. Hustě zalesněné kopečky se zvedaly v pozadí, pokud jste k zámku přicházeli ze západu. Právě tímto směrem Kick s Billym a Andrew s Debo ráno následujícího dne vyjeli na koních. Podle Billyho lze na jeho prastarý domov pohlížet jen ze hřbetu koně. „Nejenže se z koně před vámi rozprostře větší část pozemku, než když jdete po svých,“ vysvětloval u snídaně, „ale panství je jako dělané právě pro pohled osoby jedoucí na koni. Staromládenecký vévoda nevlastnil Rolls-Royce.“ Okolo impozantní budovy se rozkládaly vrstvy alžbětinských, barokních a viktoriánských zahrad šeptajících útržky anglické minulosti. Stál tu třeba altánek královny Marie, kde skotské královně Marii
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264636
umožňovali nadechnout se čerstvého vzduchu, když ji v Chatsworthu drželi jako zajatkyni. Kick se snažila nemyslet na skutečnost, že Billyho rodina držela ve svém domě v zajetí jednu z posledních katolických uchazeček o anglický trůn. Nacházelo se tu mnoho dalších památek na dny minulé, například vodopádová fontána s klenutou barokní stavbou Cascade House nebo nyní vyschlá Císařova fontána pojmenovaná po ruském caru Mikuláši prvním. Staromládenecký vévoda chtěl vlastnit nejvyšší fontánu světa, aby na cara zapůsobil, ale Mikuláš se až do Chatsworthu nikdy nepodíval. Fontána navíc vyžadovala tolik vody, že ji žádný následující vévoda nenechával kromě významných událostí v provozu. „Je to škoda,“ posteskl si Billy. „Ale podívej se na tohle.“ Jejich skupina projížděla dál po zelené trávě kolem pilně přežvykujícícího stáda ovcí až k fontáně Willow Tree. Na velkém kameni stálo cosi, co připomínalo holý strom s větvemi, které se jim umělecky klenuly nad hlavou – dokud nepostříkaly Kick a Debo vodou! Billy a Andrew stojící opodál se od srdce rozesmáli. „Takhle se chováš k dámám?“ nafoukla se Debo. „Nebudeš-li si dávat pozor, staneš se dalším staromládeneckým vévodou ty.“ To těžko, pomyslela si Kick smějící se zároveň s muži, když si otírala vodu z plstěného pláště. Tolik se zas nenamočila a žertík si užila – stejně jako vyloženě pobavený výraz v Billyho obličeji. A kromě toho, kdyby se měla rozčílit kvůli každému žertíku, nikdy by ve své rodině nepřežila. Zrovna nedávno jí Bobby schoval všechny pravé boty a musela proto sejít na večeři bosky. „Nemyslím si, že byl starým mládencem kvůli tomu, jak se choval k dámám,“ popíchl Andrew Debo. „Vezmi si můj kabát,“ nabídl Billy Kick obnošené hnědé kožené sako. Na svých ramenou ucítila váhu a teplo saka a vlněná podšívka voněla jeho mýdlem a vodou po holení. „Kam dál?“ zeptala se nadšeně. Billy ukázal směrem k domu. „Na oběd.“ „V tom případě. Připravit… pozor…“ zavolala Kick a pevněji stiskla otěže, „vpřed!“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264636
Rychlým kopnutím podpatky do břicha zkušeného koně se vyřítila dopředu. Lesklé hnědé zvíře pod ní napínalo síly a vítr ji odháněl vlasy z obličeje. Za sebou zaslechla Billyho ženoucího svého koně vpřed. Brzy ji dohnal a velkou rychlostí cválali bok po boku. Na tohle bych si dokázala zvyknout. Dům se přibližoval. Zatáhla za otěže a kůň zpomalil do klusu. Billy ji napodobil a s širokým úsměvem se k ní otočil. „Netušil jsem, že dokážeš takhle jezdit.“ „Ty jsi mě dnes taky překvapil, to máš za to,“ odpověděla. Jeho úsměv ji dostatečně odměnil. Líbil se mu její výkon, a proto se sama se sebou cítila spokojená. Dohnali je i Debo s Andrewem a na trávník před domem rozprostřeli oběd, který si s sebou vezli. Hladově se do něj pustili. Když se všichni dostatečně nasytili sýrovými sendviči a jablkovým koláčem, promluvil Billy: „Připraveni na prohlídku?“ Uvnitř domu se Kick zabalila do Billyho saka ještě těsněji. Budova byla již měsíce zavřená a táhlo v ní. Nad hlavami jim visely malby bývalých vévodů a vévodkyň od takových mistrů, jako byl Van Dyck, Reynolds a Gainsborough. Velké bílé plachty kryly kdovíjaké exempláře tudorovského, barokního nebo georgiánského nábytku či soch. Kick pochopila, proč je Billyho matka znovuotevřením a dekorací sídla tak pohlcena. Billy s Andrewem začali hrát v hlavním sálu na babu podobně, jako když byli malí. Jejich křik zněl potemnělými sály a Kick s Debo se ocitly pod portrétem Georgiany, vévodkyně z Devonshiru, namalovaným Thomasem Gainsboroughem. „Provdala se za Williama Cavendishe,“ promluvila Debo a pozorně si malbu prohlížela. „Vypadá to, že byla velmi hezká,“ zhodnotila Kick. „Ačkoli na obrázku vypadají vždycky hezky, že? A pak se z nějaké knihy dozvíš, že patřila k nejméně žádoucím ženám své doby.“ „O Georgianě to neplatí,“ ujistila ji Debo. „To byla opravdová krasavice. Ale dost si toho vytrpěla. Její manžel byl hrozný záletník a navíc pokrytec. Když si konečně našla vlastního milence, udělal jí ze života
100 Ukázka elektronické knihy