přetekl a hlučně před ním proudil po skalnatém úbočí. Tuor to přijal jako znamení, vstal a ihned jej následoval. Tak sestoupil z vysokých mithrimských kopců a vyšel na severní planinu Dor-lóminu; proud stále sílil, jak za ním šel směrem k západu, až po třech dnech spatřil na západě dlouhé šedé hřbety Ered Lómin, jež se v těch končinách rozbíhaly na sever i na jih jako hradba nad dalekým přímořským krajem u Západního pobřeží. K oněm horám Tuor na všech svých putováních nikdy nepřišel. Půda byla zase neschůdnější a kamenitější, jak se blížila k pahorkům, a brzy se začala Tuorovi před nohama zvedat a potok se vnořil do vymletého koryta. Ale právě když se třetího dne jeho pouti zešeřilo, Tuor se octl před skalní stěnou, v níž zel velký klenutý otvor; proud do něj vtekl a ztratil se. Tuor posmutněl a řekl: „Tak mě má naděje ošálila! Znamení z kopců mě dovedlo jen k temnému konci uprostřed země mých nepřátel.“ V srdci měl šedivo, když usedl mezi balvany na vysokém břehu potoka a probděl celou krutou noc bez ohně; byl totiž teprve měsíc súlimë a do té daleké severní země nepřišel ještě ani závan jara a od východu foukal řezavý vítr. Když však v dalekých mithrimských mlhách bledě prosvitlo vycházející slunce, Tuor zaslechl hlasy, pohlédl dolů a v úžasu spatřil dva elfy, kteří se brodili mělkou vodou. Když vystoupali po schodech vytesaných v břehu, vstal a zavolal na ně. Okamžitě tasili lesklé meče a vrhli se k němu. Pak viděl, že mají šedé pláště, ale pod nimi zbroj, a žasl, neboť byli sličnější a dík světlu svých očí se zdáli nebezpečnější než kdokoli z elfského lidu, koho zatím znal. Stál vzpřímen a očekával je; když viděli, že netasí zbraň, ale stojí sám a zdraví je elfským jazykem, zastrčili meče zpátky do pochvy a zdvořile ho oslovili. Jeden řekl. „Jsme Gelmir a Arminas z Finarfinova lidu. Nejsi jedním z dávných Edain, kteří v tomto kraji bydlívali před Nirnaeth? A dokonce z rodu Hadorova a Húrinova, tuším; vždyť o tom svědčí tvůj zlatý vlas.“ Tuor odvětil: „Ano, jsem Tuor, syn Huora, syna Galdorova, syna Hadorova; nyní však konečně toužím opustit tuto zemi, kde jsem psancem bez příbuzných.“ „Chceš-li uniknout,“ řekl Gelmir, „a nalézt jižní přístavy, tvé nohy již byly navedeny na správnou cestu.“ 103
Tolkien_Pád_Gondolinu_ilustrovaný_vnitrek.indd 103
24.07.2019 7:48:25 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264632