„Když mi to dovolíš, budu spát s vámi. A slibuji, ne, přísahám tady před Bohem a otcem Basilejem, že vás budu chránit do posledního dechu. Dovolíš mi to, Vojtíšku?“ Vojta pohlédl na Matěje. Na chvíli váhal, uvěřit mi. Ale když Matěj souhlasně přikývl, objal i on mě. Netušil jsem, kolik síly může malé dítě mít. Málem mě uškrtil. „Jdeme spát,“ rozhodl Matěj a chtěl mi Vojtu vzít z náručí. „To ne, Matěji, počkáme na Marka,“ ohradil se prcek. „Musíme přece vědět, jestli nás nezklame, jako včera. I ty jsi byl smutný, když nepřišel.“ Na tohle se nedalo nic říct. Odtáhl jsem Vojtěcha od sebe a držíc ho stále v náruči, pohlédl jsem mu do očí. „Věříš mi?“ „Zkusím to.“ Co mi ta jeho kousavá odpověď připomněla? „Ty jsi mi dal ráno své slovo muže. A já ti teď tady před Matějem a otcem Basilejem dávám své slovo, že se najím, promluvím s farářem a přijdu za vámi. Věříš mi?“ „Ano,“ reagoval okamžitě Vojta a znovu mě pevně objal kole krku. „Ale můžu ti říct ještě tajemství? Ale nesmíš mě prozradit, slib mi to!“ Cítil jsem v tom jeho pokus, jak oddálit, aby nemusel do postele. Přesto jsem neodolal a přidržel si ho stále v náruči. „Asi musíte být velcí kamarádi. Matěj tě má moc rád. Dnes jsem ho viděl brečet. A chlapi přece nebrečí, že ne?“ Na chvíli mě šokovalo, co řekl. Ale dal jsem mu slovo, tak jsem se tvářil jakoby nic.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264452