Loupežník radostně zvedne Haničku, zatočí s ní a políbí ji. Pak se oba leknou a Hanička se zastydí. Hanička: „A kdybys chtěl, tak bys mohl bydlet u mě v chaloupce.“ Stydlivě se k němu otočí a loupežník jí zpívá.
Krásná panenka C
2 &4 œ œ œ œ Té - hle krá - sné
& œ œ œ œ za - šep - tám já
1.
G7
œ œ œj ‰
F
‰ œ œ œj
pa - nen - ce, G7
co by - la F
le - houn- ce,
œ œ œ œ
œ œ œj ‰
Téhle krásné panence, co byla v lese prát, zašeptám já lehounce, díky, mám tě moc rád.
dí - ky, mám tě
2.
C
œ œ œ
v le - se prát, C
j œ œ
‰
moc rád.
Chtěla bys mě za muže? Já poctivý chci být. Mé srdce už nemůže, chce za tvým srdcem jít.
Hanička: „No, nevím, jestli se hodí, aby si poctivá holka vzala za muže loupežníka.“ Loupežník: „Však říkám, že si najdu práci, a v chaloupce ti opravím vše, co bude třeba. Jen když budu moci být s tebou, Haničko!“ (přivine ji k sobě) Hanička: „Tak dobrá, ale musím ještě vyprat prádlo a ty nasbírej trochu dříví do kamen, ať ti mohu uvařit něco dobrého.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264436