Page 1

na získávání informací z jedné konkrétní empirické domény nebo provádějí jeden konkrétní typ inferenční úlohy. Některé z  těchto procedur mají navzájem jen málo společného, pomineme-li fakt, že se jedná o procedury inferenční. Bez ohledu na jejich rozdíly se ale vesměs jedná o  procedury, jejichž cílem je revidovat a  rozšiřovat již dostupné informace. Některé procedury mohou vykazovat významné společné rysy. Například tranzitivní inference (typu „A je větší než B; B je větší než C; proto A je větší než C“) je relevantní v celé řadě domén od fyzické až po sociální. Také lze předpokládat, že velké množství inferenčních procedur vykonává tutéž práci, totiž aktualizuje pravděpodobnost budoucích událostí — anebo, chcete-li, vytváří a reviduje probabilistické předpovědi —, přičemž každý to dělá způsobem, který je dokonale přizpůsoben vlastnostem své specifické domény.10 Některé nesmírně specializované inferenční moduly nejsou nic jiného než kognitivní reflexy. Ruský psycholog Pavlov ve svém slavném experimentu vyvolal u psů slinění při zvuku zvonku, po němž podle jejich zkušenosti opakovaně následoval přísun potravy. Studium takových podmíněných reflexů sehrálo významnou úlohu při rozvoji behaviorální psychologie, přístupu, který popíral nebo přinejmenším ignoroval psychické stavy. Z  postbehavioralistické, kognitivní perspektivy je podmíněný reflex Pavlovových psů současně kognitivní i behaviorální.11 Způsobuje, že pes očekává potravu — což je kognitivní reflex — a že sliní — což je reflex behaviorální. Zamysleme se nad tím, co se v mysli psa zřejmě neodehrává. Není tam žádná inferenční procedura, žádný aristotelský sylogismus, který by používal jako premisy dvě reprezentace výrokového typu, jež bychom mohli formulovat jako „Jestliže zvoní zvonek, nese se potrava“ a „Zvonek zvoní“. V mysli psa není žádná hlavní premisa ve formě „jestliže… pak…“, na niž bychom mohli aplikovat pravidlo modus ponens hypotetické inference. Pavlov u psa spíše způsobil vznik zcela specializovaného modulu, který využívá pravidelnosti zvonek—potrava, ale nevytváří její reprezentaci. Co ale vytváří reprezentaci v mysli psa pokaždé, když zvonek zazvoní, je událost zazvonění zvonku. Tato reprezentace informuje psův kognitivní systém — nebo konkrétněji modul podmíněného reflexu —,

98

Pochopení inference

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264312


že zvonek zvoní, a tím spustí proceduru. Tento modul má jen jeden kognitivní efekt: vyvolá očekávání potravy, a jeden behaviorální efekt: slinění. Z kognitivistického hlediska se i tak jedná o inferenční modul: jeho úkolem je vyvozovat z pozorování (zvonek zvoní) relevantní závěr (nese se potrava). Tato reflexní inference je z kognitivního pohledu v pořádku, pokud je v prostředí zachována pravidelnost zvonek—potrava. Kdyby byl svět zcela chaotický, nemohli bychom z událostí vyvodit žádnou inferenci. Logika by byla k ničemu. Pravděpodobnost by nám nijak nepomohla. Relevantní inference — u fyzika stejně jako u psa — jsou umožněné tím, že ve světě existují pravidelnosti. Některé pravidelnosti, jako například fyzikální zákony, mají všeobecnou platnost. Jiné, jako například pravidelnost zvonek—potrava v Pavlovově laboratoři, jsou pomíjivé a mají jen lokální význam. Právě tyto pravidelnosti — obecné i lokální — umožňují nám, ne-lidským i lidským zvířatům, porozumět smyslovým stimulům a informacím, které jsme si uložili v paměti. A co je nejdůležitější, můžeme si díky nim vytvářet očekávání ohledně toho, co se stane následně, a podle toho jednat. Kdyby nebylo pravidelností, nebyly by ani žádné inference. A bez inferencí by nebylo žádné jednání. Živočichové včetně lidí se vyvinuli tak, aby mohli využívat pravidelností ve svém prostředí. Nevyvinuli se ovšem tak, aby mohli věnovat pozornost všem pravidelnostem nebo pravidelnostem obecně. Snaha o něco takového by znamenala absurdní plýtvání časem a energií. Zvířata berou v potaz spíše pouze ty pravidelnosti, které buď přímo, ane­ bo mnohem častěji nepřímo ovlivňují jejich reproduktivní úspěšnost. Zvířata schopná pohybu využívají především fyzických rysů svého prostředí, které jejich pohyb buď usnadňují, anebo mu naopak brání. Zvířata hledající potravu využívají pravidelnosti relevantní z hlediska nalezení potravy. Zvířata, která se stávají kořistí predátorů, využívají pravidelnosti v chování predátorů; predátoři využívají zase pravidelnosti v chování kořisti. Zvířata rozmnožující se pohlavně využívají pravidelnosti v chování potenciálních sexuálních partnerů. Sociální živočichové využívají pravidelnosti v chování členů stejného druhu. A tak dále. Dokonce i lidé, jejichž zvědavost jako by neznala mezí a kteří shromažďují obrovské množství informací, jež jim možná

Kognitivní oportunismus

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264312


nebudou nikdy k užitku, řadu pravidelností ve svém prostředí jedno­ duše ignorují. Je například pravděpodobné, že si uvědomujete spíše pravidelnosti v chování komárů než pravidelnosti v chování chuchvalců prachu, přestože je kolem vás mnohem víc chuchvalců prachu než komárů. Kdybyste byli vůči komářímu píchnutí imunní a alergičtí na chuchvalce prachu, mohlo by to být právě naopak. Skutečnost, že relevantní inference musejí využívat empirických pravidelností, je samozřejmě slučitelná s klasickým přístupem k inferenci. Klasická metoda se zakládá na formálních procedurách nebo obecných inferenčních pravidlech vztahujících se k reprezentacím. Využití empirických pravidelností v tomto rámci spočívá v tom, že vytvoříme jejich reprezentace a použijeme je jako hlavní premisy v inferencích. Výroky „jestliže… pak…“ (například „Pokud je to had, je to nebezpečné“) mají jednoduchý formát, který může posloužit při vytváření reprezentací mnoha pravidelností a při kombinování těchto obecných reprezentací s reprezentacemi konkrétních faktů (například „Je to had“). Z takové kombinace obecných a konkrétních (nebo hlavních a vedlejších) premis se mohou podle formálních pravidel vyvozovat relevantní závěry (například takzvané pravidlo modus ponens by vedlo k závěru „Je to nebezpečné“). Anebo je možné pravidelnosti — a to ne pouze některé, nýbrž všechny — reprezentovat probabilisticky, přičemž pravidla probabilistických inferencí lze následně aplikovat na tyto reprezentace. Využívání rozsáhlé databáze s reprezentacemi pravidelností a konkrétních faktů prostřednictvím omezené sady formálních inferenčních pravidel předpokládá formálně mocný inferenční systém. Zřejmě vše, co lze vůbec nějak vyvodit, lze vyvodit tímto způsobem. Nemyslete si však, že takový mocný a všestranně efektivní systém je současně systém optimální, upřednostněný přirozeným výběrem. Alternativou k vyvozování inferencí pomocí logických nebo probabilistických metod, jež fungují vždy stejně, je užití mnoha specializovaných modulů, z nichž každý využívá dané pravidelnosti pomocí procedury, která je této úloze uzpůsobena.12 To se zřejmě děje například u živočišných druhů, kterým je vlastní automatický strach z hadů (ať už vrozený, nebo získaný). Specializovaná inferenční procedura přijme jako vstup vjem hada v okolí a jako výstup vyprodukuje reakci

100

Pochopení inference

Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Záhada rozumu (Ukázka, strana 99)  

Záhada rozumu (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz