98
D i n a Š t ě r b o vá • Ty r k y s o vá
hora
Nurba, zatímco se poslušně vracím a obcházím zeď tak, jak se sluší. Když se mani obejde zleva, tak je všechno v pořádku. Není třeba se ani modlit, protože sám za nás vysloví mantru, která je do něj vytesaná. A nejen tu jedinou, kterou všichni znají: „Óm, mani padme, húm…“ ale i každou jinou, jež je obsažena v posvátném spisu Kandžur, který umějí číst jen lámové. Jak by se jinak modlili ti, co sami neznají písmenka? Dobře je to vymyšlené. Ale běda, když teď mani obejde pocestný zprava, vše je špatné, žádné modlení, jen se bohové naštvou. Po tomto lapidárním poučení si již nikdy netroufnu dráždit Nurbovu pověrčivost a vždy obejdu mantry zleva. Je to nakonec jedno. Za vesničkou mineme poslední zelenající se rododendron s nalitými pupeny a nenápadně se vracíme do vlády chladu. Kolem páté hodiny se chodník stočí k severu a před námi se zjeví Thami. Rozložitá šerpská vesnice postavená v obrovském rozšíření údolí na říčních terasách Bhóté Kóší. Je druhou největší v celém Khumbú. Narodil se tu a v údobích mezi jarními a podzimními výpravami zde žije s rodinou náš Ang Rita. Přímo nad Thami směrem k západu se zvedá vysoké sedlo Traši Lapca, které odděluje dolinu Bhóté Kóší od sousedního Rolwalingu. Až doposud jsme šli západním směrem, teď se stočíme k severu a opustíme frekventovanou trekingovou trasu. Naše cesta povede i nadále údolím tibetské řeky a bude společná s cestou tibetských prodavačů soli a tyrkysů, kteří sem přicházejí obvykle přes průsmyk Nangpa La. Poprvé tu na nás dýchne studený vítr z Tibetu, který nás již neopustí. V Thami je také poslední místo nepálské policejní kontroly zastoupené třemi nudícími se vojáky, kteří z nedostatku jiné zábavy hrají od rána do večera karty. Pečlivě zkoumají naše expediční povolení, několikrát počítají osoby, zvířata i náklady, než se dopracují ke shodě. Pak nám nabízejí vřelý čaj i možnost přenocovat v poloroz-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264195