divákům. „Nerozumíme tomu, co se… Sověti… vyhrávají na tomto nářadí? Ale ne, to přece není… Oni vážně vyhráli?!“ breptá rumunský televizní komentátor. Soudruh vyskakuje z pohovky, koktá, vykřikuje, rozčilením se mu chvěje hlas: „Rumunsko odsuzuje tuto… agresi!! Sudí jsou podplacení Rusy a tou jejich bastardkou!“ Stojí na nohou, chce se mu zvracet, všichni se na něho obracejí a čekají, že znovu nastolí pořádek, všichni jako děti neustále doufají, že poblahopřeje, vyplísní, ukáže cestu. Z televizoru se ozývá pískot, roztrpčené publikum je také na nohou, kamera švenkuje mezi Sovětkami a Nadiou z profilu s rukama v bok, Sovětky vedle ní vypadají maličké. Musí učinit rozhodnutí hodné tohoto historického okamžiku, tohoto zadrhnutí dějin, Rusové, Československo. „Ať okamžitě připraví letadlo!“ „Letadlo, Soudruhu? Vy… poletíte do Prahy?“ „Ale ne, ty pitomče. Ať je přivezou zpátky! Odstupujeme ze soutěže!“ Okamžitě volají velvyslanci. „Je neděle, nemám tu nikoho z poradců,“ opakuje, než si uvědomí, že po něm chtějí, aby se do místa soutěží vypravil přímo on. S úkolem: učinit přítrž tomuto ponižování, tady se už jedná o skutečné vyhlášení války. – Béla si sice zakládá na tom, že ho ze strany Sovětů nemůže nic překvapit, ale tohle už je vážně moc, s tímhle ať jdou vážně do prdele! Ta jeho kravka je sice pořád ještě trochu tlustá – ale on už jí s pomocí cvičení dokáže vrátit lidské rozměry –, právě přejela Nelli na přeskoku, jenže hlas z reproduktoru vytrubuje, že došlo k chybě při výpočtu: zlato půjde Nelli, stříbro Nadie! Béla křičí do obecenstva: „Viděli jste to?? Čísla tancujou, jak si rusáci písknou! To si ty čísla 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264098