Kronika Chloé
Mamka mi navrhla, že bychom si mohly jen tak ve dvou vyrazit na procházku po starém městě, stockholmském Gamla Stan. Po tom úderu, který jsme zasadily vším, jsem si vážně myslela, že se bude chtít vrátit domů, ale její nadšení je nefalšované. S Lily jsme vymýšlely další způsoby, jak ji přimět k návratu, ale v hloubi duše asi obě víme, že cesta bude pokračovat až do samého konce, už kdyby jenom kvůli tomu, aby se dodržel slib daný bábince. Nakonec to možná není až tak špatné. Ta malá hra, kterou hrajeme s mamkou, mě baví. Nejenom proto, že se při tom nasměju, ale hlavně už dlouho jsem si tak dobře nerozuměla se ségrou. Souhlasila jsem. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem byla s mamkou chvíli sama. Slíbila jsem si, že nebudu nepříjemná, abych odčinila svoje slova, která mi ulítla při naší hádce. Bloumaly jsme dlážděnými uličkami, vcházely do obchůdků, jedněch hezčích než druhých, prošly jsme Marten Trotzigs Gränd, nejužší uličku města, cucaly jsme bonbony. Hodně jsem fotila barevné fasády, které se vyjímaly proti modrému nebi, odrazy ve vodě, mamku, jak pózuje na riksbronském mostě, mamku před Královským palácem, mamku před stockholmskou katedrálou. „Půjč mi to, vyfotím tě,“ řekla mi v jednu chvíli. Musela naléhat. Pózování mě otravuje, hlavně když dotyčnému trvá čtvrt hodiny, než si nastaví foťák, a stejně je výsledek nejistý. A to se mi hodí, nerada se vidím na obrázku. Sice mi od mala říkají, že jsem hezká, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS264008