na kupě listí. Chtěl sem si ty písklata, který se teprve teď pořádně rozvřeštěly, líp prohlídnout a trochu sem to hnízdo jakoby nadzved. Pištěli eště víc a legračně komíhali holejma krkama, viděl jsem, jak se jim rozvíraj a zavíraj miniaturní zobáčky. Havranice kroužila kolem mý hlavy a tloukla křídlama. Byl to podivnej pocit, naskočila mi husí kůže, já byl najednou jejich pán. Já moh rozhodnout, co s nima bude dál. Byly tak malý a roztomilý, že jsem cejtil úplně palčivou chuť sevřít je do dlaně a hladit je a mazlit se s nima. Ale zároveň mě taky vzrušoval ten pocit, že bych tu přátelskou dlaň moh najednou sevřít v pěst a rozmačkat je. To sem cejtil najednou. Moh sem to všechno eště zastavit, ale ne, já zdvihal hrábě čim dál vejš a hnízdo se začlo hejbat. Já strašně potřeboval vědět, co to všechno udělá a co se stane. Asi sem potřeboval vědět, jak tahle moje nová síla nad tvorama může fungovat. Já to takhle tehdy nebral, ale asi sem potřeboval vědět, jak funguje smrt. A že vopravdu je. Moh sem to zastavit, když na zem vypadlo první mládě. Ale ne, já se na něj jen šel podívat zblízka, dotk se ho a cejtil, jak mu pod chmýřím, co má na celým těle, zběsile tluče malý srce. A ta zběsilost nějak vešla do mě, anebo sem se bál havranice, že mě nějak potrestá. Nalítávala na mě, vždycky zmizela mezi stromama a pak letěla dycky vo něco blíž k mýmu obličeji, už se mě párkrát dotkla křídlama. Dostal sem asi strach, že snad nějak zavolá ostatní havrany, nebo mý rodiče, nebo já nevim… prostě sem pochopil, že co chci stihnout, musim stihnout hned teď, a co to bylo, to sem nepochopil dodnes. Začal jsem hráběma třískat do hnízda a ty malý ptáčci začali padat na zem a pak se hnízdo urvalo. Myslim, že sem řval. Když hnízdo spadlo, ty mláďata se divně mlely po zemi a pištěly… byly najednou hnusný, jak ňáký červi, a já na to hnízdo skočil a rozdupal je. Rozdupal jsem je na kaši a pak sem srazil hráběma i tu havranici, kerá najednou naříkala… ať mi nikdo neříká, že ptáci nebrečej, já to slyšel, já takovýho člověka, co by tohle řek… já ho varuju… a znova a znova sem jí sekal hráběma, až se jen tak shrble plazila po těch svejch dětech… a pak, bratři moji, pak sem je pochcal… to vzrušení bylo tak palčivý, že sem prostě musel nějak pokračovat. Močil sem na ně a věděl jsem, že je to strašně zlý,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263879