Vy přec ho znáte, tvůrce smělých vojsk, miláčka táborů, karabáč krajů, oporu i strach svého císaře, dobrodružného syna štěstěny… Pak náhle zmlkla, rudou látku odhodila na podlahu a ostří meče obrátila proti sobě. „Veroniko, přestaň!“ vykřikl jsem polekaně, aby si tím mečem neublížila. „Bojíš se, kocourku? Valdštejn to holkám nedělal mečem. Víš, jak to dělal?“ Odhodila meč a chytla mě kolem krku. Těžká postel pod námi hlasitě zasténala. V duchu jsem slyšel smrtelné chroptění umírajícího generalissima, ležícího v kaluži vlastní krve. „Veroniko, pusť mě.“ Chtěl jsem se jí vysmeknout, předlouhá chapadla hladové chobotnice z pražského Klementina mi to ale nedovolila. V tu chvíli jsem netušil, že historie, kterou jsme my dva tam pokoušeli, nám to brzy vrátí. Už příští ráno přijel k muzeu autobus. Vystoupila z něho výprava od břehů Seiny, zmlsaná bohatými městy, ještě bohatšími galeriemi a muzei, přesto ale zvědavá i na tato pro ně až dosud bezmála neznámá místa. Dámy a pánové vešli do mázhausu, chápavě pokyvovali hlavami nad výkladem průvodce, až došli ke dveřím Valdštějnovy komnaty. Před nimi starší obtloustlý pán s prořídlými vlasy zvedl ruku,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263877
aby si zjednal pozornost, a pak dramatickým hlasem, jak to měl nastudované, řekl: „A zde se, vážení, již nacházíme na onom tragickém místě, kde naposledy vydechl generalissimus Albrecht Václav z Valdštejna, vévoda z Frýdlantu.“ Počkal, jak jeho slova zapůsobila na turisty, a potom zachmuřeně dodal: „Ještě zcela nedávno si lidé mohli všimnout i zašlých krvavých skvrn, jež zde na podlaze zůstávaly po onom strašlivém činu, který tehdy otřásl svědomím lidstva a neblaze poznamenal dějiny celé Evropy.“ Pak průvodce otevřel dveře komnaty a dovnitř se jako první nahrnuly ženy. Obstoupily postel s nebesy a jejich rozechvělé mlčení náhle vystřídaly polohlasné výkřiky a chichotání. Muži, přilákáni vzrušenou intonací svých manželek a družek, přes jejich ramena zvědavě hleděli k posteli a taky nad něčím nechápavě kroutili hlavami. „Pardon monsieur...,“ starší vysoký muž s černým knírkem se přitočil k průvodci a s hranou vážností se zeptal: „Můžete nám poněkud blíže vysvětlit, jaký byl skutečný důvod smrti velkého vévodovy?“ „Přece zrada, pane. Ta vykonala ono neblahé dílo. Zrada a vzpoura,“ řekl průvodce. „Skutečně to všechno bylo tak?“ K rozhovoru se přidala starší dáma s třešňovou alejí na klobouku. „Nebylo za tím něco poněkud pikantnější?“ „Ne, opravdu jen zrada a vzpoura,“ trval na svém průvodce. „Pardon, monsieur, na slovíčko.“ Muž s knírkem se nedal odbýt. „Můžete nám aspoň objasnit, jestli firma Dior byla založena už v sedmnáctém století?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263877
Průvodce byl neobvyklou otázkou zaskočen. Tihle navonění Francouzi si stále vymýšlejí nesmysly. Tváří se, jako by jen oni znali dějiny, a přitom o střední Evropě nic neví, pomyslel si. „Pokud jde o Dior, o jeho založení přece víte mnohem lépe vy,“ poznamenal kousavě. Muž s knírkem váhavě přikývl, jako by si na to sám nedokázal vzpomenout, už se průvodce na nic neptal, žena s třešňovou alejí na širokém klobouku se však nepřestávala usmívat. Průvodce nechápal, co to znamená. Něco takového se mu tu ještě nestalo. Přistoupil blíž k Valdštejnovu loži a zbledl; z rudého přehozu, pohozeného v nohách postele, vykukovaly sněhobílé kalhotky. Když se z leknutí vzpamatoval, nejprve si pro sebe zopakoval, že Albrecht Valdštejn byl v místnosti zabit halapartnou, a ve chvíli, kdy do jeho komnaty vešel setník, aby ho probodl, byl sám. Nemohl tedy zemřít na ženském klíně. To by historici nezamlčeli, o tom byl přesvědčený. Ti by naopak na takové pikantnosti založili svoje doktorské tituly a slávu badatelů. Jak se tedy ta věc dostala na Valdštejnovu postel? Nebyl sám, kdo si to nedokázal vyvětlit. Francouzi se mezi sebou dohadovali, v kterém století firma Dior vznikla, a pak rozpačitě opustili muzeum. V nastalém zmatku zapomněli na obvyklý tuzér pro průvodce. Sotva autobus odjel, průvodce se rozběhl do kanceláře, aby ohlásil, co se stalo. Zastihl tam jen účetního. „Tohle že v komnatě leželo? A cizinci to uviděli?“ Mladý účetní nevěděl, jak má na to reagovat. Zastupoval ředitele, který byl právě 100 Ukázka elektronické knihy