98
anna simons
•
skrýš
Eva přikývla, zvedla skleničku, ale nenapila se. Měla pocit, že má v krku knedlík. Nezměnil by Victor názor, kdyby věděl o agresivním vězni, před nímž ji na poslední chvíli zachránil poplach, a o tom, že situaci naprosto podcenila? Nebo o lístku, který jí do kapsy strčil Temme? A hlavně o smuteční pásce? Victor zaklonil hlavu, pomalu si do úst vložil plátek šunky a požitkářsky si olízl prsty. Z hrdla mu vyšel slastný zvuk. Ne. I jeho by to znepokojovalo. Mimoto nemohla vyloučit, že to poví Ann-Kathrin. Ta by šílela, nejspíš by zavolala Patrickovi a spojila se s ním proti ní. To teď Eva nemohla riskovat. Proto dospěla k rozhodnutí: některé věci z vězení si musí nechat pro sebe. Prozatím. Nic špatného by tím neudělala.
22. C
vak. Netrpělivě otevřel kovové víčko zapalovače. Pozoroval vchod do podniku. Hergot, vždyť už měli mít dávno zavřeno! rozčiloval se. Čekal na místě už půl hodiny. Od předešlého dne byla zima jako v márnici. Světla byla ztlumená, ale nic se nedělo. Vůbec nic! Opřel se o mříž za zády, pak se od ní neklidně odrazil a upřeně sledoval okno podniku. Cvak. Při každém otevření zapalovače mu do nosu stoupl zápach benzinu. Dostal chuť na cigaretu. Ne. Teď ne. Nesměl se rozptylovat. A zanechávat stopy. Dnes ne. Jednou přece vylézt musí. Hlavně zachovat klid a čekat. Vyhrnul si límec kožené bundy a hlavu zabořil hlouběji do hřejivé kožešinové vložky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263872