Marie ho znala a tušila, že se asi něco muselo stát. Hodila na sebe župan a šla postavit na kafe. Petr se posadil těžce ke stolu. Drbal se ve vlasech a civěl do rohu. Vypadalo to, že přemýšlí. On měl však v hlavě úplně prázdno. „Bojím se, že všechno je v prdeli. Víš, holka, komunisti nejsou takoví, jak se po válce zdálo.“ Marie nalila kávu. Posadila se proti němu a vzala jeho hlavu do dlaní. „Petře, přece nemůže být tak zle. Politika nás přece nikdy nezajímala. Budeme pracovat jako doposud. Neboj se. Věřím, že když se budeme starat o děti, pracovat a chovat se jako dříve, tak přece nemůžeme nikomu vadit.“ V kuchyni nastalo ticho, které přerušoval jen tikot starých kukaček. Tik tak, tik tak, tik tak. Do toho se jednou ozvala kukačka. Dvakrát zakukala, uklonila se a zase zmizela za vrátky. Petr jako by se probudil. „Bože. To už jsou dvě? Pojďme raději spát.“ V následujících dnech se začalo měnit hodně věcí. V duchu nových hesel jako „Říkáme si soudruhu“ a „Zdravíme se práci čest“. Stejné to bylo ve škole. „Tatí, tatí, paní učitelka nám dneska říkala, že už jí musíme říkat soudružko učitelko. Proč to tak je?“ vyhrkla Alenka, sotva otevřela dveře dílny. Kraus odložil šroubovák a musel si jít umýt ruce do umývadla, které měl k tomu účelu v rohu dílny.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263559