Rozesměju se. „Tři sta se ti zdá málo?“ „No, a když chceš vyjít na druhou plošinu, tak to je sto patnáct metrů.“ „No tak to nevím, jestli bych dala. A ta první plošina?“ „Ta má padesát sedm metrů.“ „Hm, děsná představa, ale zároveň mě to láká.“ „Tak zítra vyrazíme?“ „Můžeme. A to překvapení?“ „Je až odpoledne.“ „No, takže dopoledne máme volný. Vyrazíme na věž?“ „Jestli se nebojíš.“ „Měla bych?“ zatvářím se dotčeně. „Jen jsem se ptal.“ „Padesát sedm metrů není tak moc.“ „Neubíráš?“ „Ne. Říkal jsi padesát sedm ne?“ „Říkal, ale ty jsi původně říkala, že chceš aspoň do poloviny.“ „No to jsem sice říkala, ale nevěděla jsem, že je to tak vysoko.“ „A co rovnou nahoru?“ „Jako tři sta metrů?“ „Ne, tři sta je až po špičku. Přesněji tři sta dvacet čtyři. Jinak ta třetí plošina je ve výšce dvě stě sedmdesát šest metrů.“ „Ha ha, to je brutus.“ „Ale dá se tam vyjet, nemusíš po schodech.“ „Možná, jenže ta vejška,“ zahledím se na věž. „A ty bys tam šel?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263557