po svém posledním zásahu nechal. Mysli pozitivně, nabádal jsem se. Máš práci. Na terminálu nikdo neseděl, takže jsem si mohl pohrát se zdrojovým kódem. Kdysi dávno byl SCION jen aplikace. Fungoval jako kterákoli jiná, třeba Internet Explorer nebo iTunes. Existuje milion způsobů, jak sestavit inteligentní program. Některé z nich tvoří spousta menších aplikací, menších konceptů — menších UI —, které běží zároveň, krmí jedna druhou a předávají si informace. Jiné na základě algoritmů v podstatě dolují data. A jiné — dobrým příkladem je třeba Organon — jsou mnohem složitější, a přesto v určitém smyslu prostší, poháněné jednoduchými moduly, které se snaží porozumět přijímaným datům. Nejde o rozsah dat, ale o to, jak s nimi má program naložit. SCION měl od všeho trošku. Vznikl jako překladač jazyků v tabulkách — dítě Marka Oceana. Projekt, na němž pracoval s Lauřiným otcem, Danie lem Bowem. Postupně z něj vytvořili jakousi primitivní umělou inteligenci, základního chatbota. Ovšem řeč je o počátku osmdesátých let — sami nevěděli, kam jejich projekt povede. A ani to vědět nemohli, protože budovali něco, co se v tehdejší době považovalo za nemožné. Viděl jsem zdrojový kód, který původně napsali. Vlastně ho vytvořil Bow. Jeho rukopis byl čitelný v každém řádku. Nejstarší části kódu pocházely z poloviny sedmdesátých let. Kousky jsme použili. Pár myšlenek. Moc ne. Vlastně skoro nic. Byl to ještě dost nedokonalý kód. Bavil jsem se o něm s Laurou, ještě než jsme spolu začali chodit. Využíval jsem ty informace k nenápadnému flirtování. Říkal jsem jí, že je ten program jako já v pubertě, když jsem začínal randit. Snažil jsem se políbit dívku, co se mi líbila, ale ve skutečnosti jsem nevěděl, jak na to. Měl jsem určitou představu, díky televizi a filmům, jenže jsem byl moc mladý a hloupý na to, abych chápal, co dělám špatně. Občas se mi náhodou něco povedlo, ale v zásadě jsem tápal.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263150