98
5. Role nekognitivních kompetencí v úspěchu na trhu práce v České republice
Co se týká rozdílů osobností žen a mužů, psychologické studie často docházejí k závěrům, že ženy mají oproti mužům vyšší míru přívětivosti a neuroticismu (Lippa 2010a, 2010b; Feingold 1994). Některé další studie uvádějí, že ženy mají poněkud silnější míru svědomitosti, avšak tento rodový rozdíl nebyl psychologickými výzkumy jednoznačně potvrzen. Co se týká extraverze, zde se genderové rozdíly projevují jemněji a jsou zaznamenatelné až na úrovni subdimenzí těchto obecných osobnostních rysů. Například ženy v rámci rysu extraverze více skórují z hlediska sociability (přátelskost, společenskost), avšak muži více, co se týká asertivní komunikace. Pokud však odborná literatura naznačuje, že existují rozdíly v osobnosti mužů a žen, je jistě stejně tak podstatné si položit otázku, zda budou mít jejich osobnosti také odlišný vliv na úspěchy na trhu práce.
5.1.2 SEBEHODNOCENÍ A MOTIVACE Sebehodnocení jako neoddělitelnou součást sebepojetí (tj. postoj k sobě) lze definovat jako představu sama sebe z hlediska vlastních kompetencí v sociální, morální i výkonové oblasti života (Blatný, Osecká 1994). Jinak řečeno, jde především o reprezentaci emočního vztahu k sobě či manifestaci vědomí vlastní hodnoty. Podle Rosenberga (1965) sebehodnocení sestává z vědomí vlastní užitečnosti, prospěšnosti, kompetencí, schopností, zdraví, vzhledu i sociálních dovedností. Deficit v jedné oblasti může být nahrazen posílením jiného atributu. Jako takové může být sebevědomí ovlivněno životními událostmi, zkušenostmi, sebereflexí, hodnocením ostatních lidí, sociálním srovnáváním a mnoha dalšími vnějšími faktory. Lidé s vyšším pozitivním sebehodnocením jsou psychologicky uzpůsobeni lépe zvládat kritiku a vypořádat se s případným selháním. Na úroveň sebehodnocení mají vliv i osobnostní charakteristiky. Extraverti a stabilní osoby mají vyšší sebehodnocení než introverti a labilní osoby (např. Costa, McCrae 1980; Tarlow, Haaga 1996). Často je se sebehodnocením či sebevědomím spojována percepce vlastních schopností ovládat výsledky své činnosti (tzv. locus of control). Bandura (1986) zdůrazňuje, že jedinci, kteří věří, že mohou životní situace a události kontrolovat, mají také daleko větší míru sebevědomí. Lze očekávat silnou vzájemnou vazbu mezi výší platu a vlastním sebepojetím jedince. Teoretický předpoklad, který za tímto tvrzením stojí, formuloval již Erikson (1959). Podle něj jedinci oplývající psychickým zdravím – tedy i dostatečně sebevědomí – budou také v práci více produktivní. Brockner (1988) dodává, že tento pozitivní vztah mezi platem a sebevědomím je postaven na tom, že manažeři si uvědomují, že vysoce sebevědomí zaměstnanci využívají svůj pracovní čas mnohem efektivněji, dokáží vykonávat svou práci samostatně, jsou ochotnější přistupovat na kompromisy, jsou otevření různým návrhům řešení problémů a v neposlední řadě jsou si jisti svými rozhod-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263115