98
5. Role nekognitivních kompetencí v úspěchu na trhu práce v České republice
Co se týká rozdílů osobností žen a mužů, psychologické studie často docházejí k závěrům, že ženy mají oproti mužům vyšší míru přívětivosti a neuroticismu (Lippa 2010a, 2010b; Feingold 1994). Některé další studie uvádějí, že ženy mají poněkud silnější míru svědomitosti, avšak tento rodový rozdíl nebyl psychologickými výzkumy jednoznačně potvrzen. Co se týká extraverze, zde se genderové rozdíly projevují jemněji a jsou zaznamenatelné až na úrovni subdimenzí těchto obecných osobnostních rysů. Například ženy v rámci rysu extraverze více skórují z hlediska sociability (přátelskost, společenskost), avšak muži více, co se týká asertivní komunikace. Pokud však odborná literatura naznačuje, že existují rozdíly v osobnosti mužů a žen, je jistě stejně tak podstatné si položit otázku, zda budou mít jejich osobnosti také odlišný vliv na úspěchy na trhu práce.
5.1.2 SEBEHODNOCENÍ A MOTIVACE Sebehodnocení jako neoddělitelnou součást sebepojetí (tj. postoj k sobě) lze definovat jako představu sama sebe z hlediska vlastních kompetencí v sociální, morální i výkonové oblasti života (Blatný, Osecká 1994). Jinak řečeno, jde především o reprezentaci emočního vztahu k sobě či manifestaci vědomí vlastní hodnoty. Podle Rosenberga (1965) sebehodnocení sestává z vědomí vlastní užitečnosti, prospěšnosti, kompetencí, schopností, zdraví, vzhledu i sociálních dovedností. Deficit v jedné oblasti může být nahrazen posílením jiného atributu. Jako takové může být sebevědomí ovlivněno životními událostmi, zkušenostmi, sebereflexí, hodnocením ostatních lidí, sociálním srovnáváním a mnoha dalšími vnějšími faktory. Lidé s vyšším pozitivním sebehodnocením jsou psychologicky uzpůsobeni lépe zvládat kritiku a vypořádat se s případným selháním. Na úroveň sebehodnocení mají vliv i osobnostní charakteristiky. Extraverti a stabilní osoby mají vyšší sebehodnocení než introverti a labilní osoby (např. Costa, McCrae 1980; Tarlow, Haaga 1996). Často je se sebehodnocením či sebevědomím spojována percepce vlastních schopností ovládat výsledky své činnosti (tzv. locus of control). Bandura (1986) zdůrazňuje, že jedinci, kteří věří, že mohou životní situace a události kontrolovat, mají také daleko větší míru sebevědomí. Lze očekávat silnou vzájemnou vazbu mezi výší platu a vlastním sebepojetím jedince. Teoretický předpoklad, který za tímto tvrzením stojí, formuloval již Erikson (1959). Podle něj jedinci oplývající psychickým zdravím – tedy i dostatečně sebevědomí – budou také v práci více produktivní. Brockner (1988) dodává, že tento pozitivní vztah mezi platem a sebevědomím je postaven na tom, že manažeři si uvědomují, že vysoce sebevědomí zaměstnanci využívají svůj pracovní čas mnohem efektivněji, dokáží vykonávat svou práci samostatně, jsou ochotnější přistupovat na kompromisy, jsou otevření různým návrhům řešení problémů a v neposlední řadě jsou si jisti svými rozhod-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263115
5. Role nekognitivních kompetencí v úspěchu na trhu práce v České republice
99
nutími a přispívají k týmové spolupráci. Goldsmith, Veum a Darity (1997) pak empiricky potvrzují, že sebehodnocení či sebevědomí významně a pozitivně ovlivňuje výši platu. Odhadují na datech z osmdesátých let, že v průměru 10% růst na škále sebevědomí generuje přibližně 13% růst platu, obzvláště v raném stadiu pracovního života jedinců. Síla tohoto vlivu pak podle nich směle konkuruje tak důležitému faktoru platu, jako jsou rostoucí pracovní praxe. Nedostatek sebevědomí, který je často posuzován jako aspekt neuroticismu, naopak plat viditelně snižuje, a to obzvláště u mužů (Mueller, Plug 2006). V neposlední řadě pak psychologové dodávají, že v opačném směru i vyšší plat (a také vyšší úroveň dosaženého vzdělání, vyšší míra kompetencí a rozsáhlejší pracovní praxe) pozitivně ovlivňují míru sebevědomí jedince, neboť osobní úspěch na trhu práce přirozeně pozitivně přispívá k vlastnímu sebepojetí (např. Lane 1991). Goldsmith, Veum a Darity (1997) však k tomuto směru vztahu dodávají, že není rozhodující ani tak reálná výše platu, ale spíše relativní pozice platu jedince ve srovnání s obecnou platovou distribucí ekonomicky aktivní populace. Jinak řečeno, naše sebevědomí ovlivňuje především to, jak svou ekonomickou situaci sami posuzujeme ve srovnání s okolím. Navíc k vlastnímu sebepojetí přispívá také to, zda máme pocit, že nad touto situací máme kontrolu a sami ji ovlivňujeme. Z hlediska genderových rozdílů pak z výzkumů jednoznačně vyplývá, že muži mají oproti ženám podstatně vyšší míru sebevědomí a daleko více si pozitivně cení sami sebe, což může mít v neposlední řadě vliv i na jejich osobní úspěch na trhu práce. Také motivaci jako jedné z důležitých komponent „soft skills“ už byla věnována ze strany sociálních věd značná pozornost (viz Bandura 1986; Brandstatter, Gollwitzer 1994).3 I když teorie předpokládá významný dopad motivace a individuálních aspirací na životní úspěch jedince, výzkumy soustředící se na roli motivace při dosahování úspěchu na trhu práce dlouhodobě selhávaly při empirickém ověření důležitosti tohoto vlivu (např. Hill et al. 1985). Nicméně studie, kterou uskutečnili Dunifon a Duncan (1998), na longitudinálních panelových datech potvrzuje silnou vazbu mezi výší dosaženého platu a tím, jak je člověk motivován k úspěchu a jak vnímá vlastní schopnost ovládat výsledky své činnosti. To navíc významně ovlivňuje jeho aspirace v oblasti vzdělávání a hledání prestižního zaměstnání, které mohou být zprostředkujícím mediátorem při získávání vyššího platu.
3
Motivaci je v tomto kontextu třeba chápat jako individuální dispozici (vnitřní pohnutku), která podněcuje jednání jedince (nebo mu naopak zabraňuje v tomto jednání) pro dosažení určitého cíle. Jako jeden ze základních psychologických procesů vychází z potřeb a slouží především k zaměření a aktivaci jedince.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS263115
100
5. Role nekognitivních kompetencí v úspěchu na trhu práce v České republice
5.1.3 HODNOTY Rovněž vztah mezi hodnotovými orientacemi jedince a výší jeho příjmu je pravděpodobně oboustranný. Již Inglehart (1990) svou teorii hodnot v tomto duchu propojil s Maslowovou teorií pyramidy základních potřeb a tvrdí, že jedinci, jejichž základní psychologické potřeby jako obživa nebo bezpečí nejsou naplněny, upřednostňují ještě více materiální hodnoty, jako je bezpečnost, konformismus a tradice. Naopak ti, jejichž základní potřeby materiální povahy jsou již uspokojeny, preferují tzv. postmaterialistické hodnoty, jako je univerzalismus, požitkářství, stimulace a samostatnost (obecně otevřenost změně). Proto podle něj lidé, kteří trpí materiální nouzí a životní nestabilitou, zdůrazňují roli moci, úspěchu a bezpečnosti více než ti, kteří žijí v relativně komfortním, bezpečném kulturním prostředí nadbytku (Inglehart 1990, 1997). Z hlediska druhého směru vlivu (toho, jak hodnoty ovlivňují příjem) lze odvodit, že jedinci, kteří budou (např. prostřednictvím socializace a díky socioekonomické úrovni výchozí rodiny) více orientovaní na materiální hodnoty úspěchu a moci, budou chtít přirozeně dosáhnout prestižnější pracovní pozice a vyšší úrovně příjmu. Na druhou stranu pro ty, kteří si z podstaty věci více váží transcendentních hodnot orientovaných na druhé, je hon za ekonomickým úspěchem a vysokým příjmovým standardem ne tak podstatnou životní metou. Meuleman et al. (2013) upozorňují, že oba dva mechanismy působí pravděpodobně zároveň a nelze je bez panelového longitudinálního výzkumu rozlišit.
5.1.4 FYZICKÁ ATRAKTIVITA Jak teorie (Webster, Driskell 1983; Berger, Zelditch 1985), tak provedené experimenty vedou k závěru, že atraktivnější lidé jsou ve srovnání s méně atraktivními úspěšnější v hledání zaměstnání (Shahani-Denning 2003), častěji obsazují vyšší pozice a jsou vnímáni jako intelektuálně zdatnější, kompetentnější a celkově úspěšnější (Jackson, Hunter, Hodge 1995). Tyto ekonomicko-kariérní benefity atraktivity jsou již řadu let úspěšně dokumentovány řadou ekonomů (Hamermesh, Biddle 1994; Harper 2000; Fletcher 2009; Cipriani, Zago 2011; Hamermesh 2011). Jedna z mála studií založených na reprezentativních longitudinálních datech (Judge, Hurst, Simon 2009: 751) také potvrzuje, že fyzická atraktivita pozitivně ovlivňuje i dosažené vzdělání, což je rovněž výsledek působení větších očekávání od atraktivnějších dětí, jimž se již od útlého dětství dostává větší pozitivní pozornosti, povzbuzování, lepších podmínek i větší podpory pro uskutečňování jejich ambicióznějších plánů ukotvených i v jejich větší sebedůvěře. Již mnohokrát bylo prokázáno, že u atraktivnějších osob jsou okolím předpokládány sociálně žádoucí osobnostní rysy, jako například vyšší sebe-
Ukázka elektronické knihy