František Kotleta katé kousky. Takovému osudu kdysi sotva unikl i sám Gerhard a podobně nám tehdy proklouzl i ten zmrd Wolmar. Po sérii obrovských ztrát proto nechala Gudrin unést přímo z pražského Nového města Dorotu, Dceru Veroniky. Dorota nikdy nebyla válečnice, spíš dokonalá organizátorka. Uměla skvěle zařizovat věci. Starala se o logistiku celé české rodiny. Rozšiřovala naše majetky, skrývala zásoby na horší časy a měla na starosti i ovlivňování mocných vojevůdců, tak abychom je mohli využívat ve svůj prospěch, nebo jim naopak sami dokázali pomoci v boji proti Germánům. Tak to fungovalo vždycky až do dnešních časů. Právě skrze moc národa, kterému jsme skrytě vládli, jsme si udržovali svou vlastní moc a nezávislost oproti konkurenčním klanům a rodinám. Upíří rodina, která neměla vlastní stát a národ, který by ovládala, se zpravidla příliš dlouho neudržela. I my měli ostatně během vlády Habsburků dost namále, kdybychom si nedokázali podmanit některé významné šlechtice své doby. Dorota žila a pracovala ve velmi dobře střeženém hostinci U Královny Elišky. V té době jsem měl to místo rád. Dobře se tam chlastalo a kurvy měli vždycky pěkné a voňavé. Skupina vedená právě Wolmarem se do Prahy dostala v přestrojení za husitské sirotky. Zmasakrovali ochránce hostince a Dorotku unesli. V té době jsem ještě nepatřil mezi nejzkušenější, ale Veronika mi nařídila sebrat všechny dostupné upíry v Praze a její oblíbenkyni zachránit. Nešetřili jsme koně ani peníze. Pronásledovali jsme Wol-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262754