Page 1

98

L au r a W a l d e n • N e f r i tov é

slzy

Tim si nemohl pomoct. Líbila se mu ta prudkost, s jakou se bránila pravdě. „Nejsem tvůj nepřítel. Sami jsme byli otřeseni, když jsme se dozvěděli, že máme někde v Austrálii prastrýce. Moje babička o jeho existenci vůbec nevěděla. Jeho otec ho dal do domova jako dítě, když byla moje prababička těhotná.“ Sofie zbledla. Třesoucími se prsty sáhla po další cigaretě, zhluboka potáhla a bojovně se Tima podívala. „Tak pozor, můj milý, tady není co dědit, pokud myslíte na ztracené příbuzenství!“ „Ale, z  jakého krimirománu tohle máš? Copak vypadám jako nějaký podloudný dědic?“ Sofie pohrdavě vyprskla. „Myslíš, že to má každý napsaný na čele, že je zločinec? To je přece takový trik, že napřed pošlou někoho obratného a protřelého.“ „Dobrá, když mi nevěříš, babička ti zítra ukáže ty doklady!“ „Něco takového se dá zfalšovat.“ „To je opravdu jako ze špatného románu! Odkud bych asi věděl, že Benjamina adoptovali manželé Bedfordovi?“ „Protože jsem ti to jméno právě řekla,“ vyprskla. „Tak tě prosím, abys zítra zavolala řediteli domova v Aucklandu, ten mé babičce potvrdil, kde tvůj děda žije.“ „Zítra jsou Vánoce. To nikam volat nebudu!“ rozčilovala se Sofie. „No dobrá, pak mám lepší nápad. Zítra se prostě zeptáme tvého dědečka, to už by se měl vrátit ze své cesty.“ „Jaké cesty?“ zeptala se překvapeně. „Tušil jsem, že mi lžeš. Ani s námi nemusíš jít. Jen mi řekni, kde bydlí, a my ho navštívíme sami.“ „Ne, to neuděláte. Tak, a teď už musím zpátky do práce.“ Sofie vyskočila ze židle. V hlavě jí hučelo. A nejhorší bylo, že tušila, že na tom příběhu bude něco pravdy, protože jako člen nějaké kriminální bandy Tim opravdu nevypadal.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262485


99

L au r a W a l d e n • N e f r i tov é

slzy

Ale i kdyby se to, co tvrdil, opravdu stalo, nikdy nepřipustí, aby tahle cháska našla jejího dědečka. To by jistě nezvládnul. I  kdyby se skutečně narodil na Novém Zélandu, určitě to před svou rodinou z nějakého dobrého důvodu tajil. Rozhodně nikdy ani náznakem nezaslechla, že by dědeček byl dítětem z nějakého novozélandského domova. Sice jeho rodiče nepoznala, ale její matka o nich vždy říkala jen to nejlepší. To by svědčilo naopak o tom, že se jedná o velký omyl ze strany rodiny Parkerových a její dědeček se stal obětí záměny. A tím dědečka nikdo zatěžovat nesmí. Ve stavu, v jakém teď je, by mohlo rozčilení všechno jen zhoršit. Za každou cenu ho musí uchránit před přepadením Tima a jeho rodiny. „Tak půjdeš?“ zeptala se ho příkrým tónem a spěchala ven z bytu. Podrážděně ji následoval. Před domovními dveřmi se k němu ještě otočila. „Byla bych ráda, kdybyste se zítra z hostelu odstěhovali. A ne aby tě napadlo poslat za mnou svoji babičku. Mám respekt ke starším lidem a  nerada bych byla nezdvořilá. Ale musela bych ji také odbýt. Abys viděl, že to myslím vážně, postarám se vám o jiné ubytování. Počkej prosím tady.“ Sofie znovu vyběhla po schodech nahoru. I kdyby na tom něco bylo, její dědeček se to nesmí dozvědět. Nejspíš by se rozčílil, a  to by mu jen přitížilo. Ne, tihle lidé musí rychle zmizet, i  když nemohla popřít, že Tim jako muž je velmi atraktivní. Tim se cítil, jako by dostal ránu do hlavy. Počítal se vším, ale ne s  tak vehementním odmítnutím. Z  čeho má Sofie strach? Má snad ten starý muž problémy se srdcem jako babička? Pak by měl trochu pochopení, ale to mu mohla přece říct. Ne, za tím bude vězet něco jiného. Nebyl z té ženy moc moudrý. A co na tom bylo nejhorší: Dělalo ji to v jeho očích ještě zajímavější. Pak uslyšel, jak jde znovu po schodech dolů. V ruce držela lístek. „Tak, tady je jeden volný apartmán. Dvě ložnice, výhled na vodu, vše pěkné, samozřejmě ne tak levné jako u mě.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262485


100

L au r a W a l d e n • N e f r i tov é

slzy

Prostě jsem řekla, že přijdete zítra po snídani. Doufám, že ti to vyhovuje.“ Tim se zhluboka nadechl. „Sofie, dávej pozor. Možná to nebyl ten nejlepší nápad, takhle tě přepadnout, ale teď, když už jsme v Cairns, měli bychom dostat příležitost zeptat se tvého dědy, proč ho otec dal do domova.“ „Konec s tím nesmyslem!“ přerušila ho Sofie energicky. „Zatraceně, můj děda je Australan! To je nějaká hloupá záměna.“ „Ano? A proč nám tedy bývalý ředitel toho domova dal adresu tvého dědečka v Cairns a tvrdil, že od něj ještě před několika lety dostával pohled k Vánocům?“ zeptal se Tim ostrým tónem. „Nevím, oč jde,“ vyhrkla Sofie. „Moje babička měla nedávno infarkt. Celé ji to rozrušilo, protože si nedovedla vysvětlit, jak může mít bratra, o kterém celý život nevěděla. Teď má alespoň šanci s ním promluvit…“ Sofie si ho jen chladně prohlížela. „Chcete ten apartmán, nebo ho mám odříct?“ „Ne, přestěhujeme se hned zítra. Ale nemyslím, že je tím celá věc vyřízená. Určitě to nenechám jen tak a nebudu se dívat, jak tím moje babička trpí!“ Tima náhle přepadlo ošklivé podezření. „Poslyš, není už tvůj děda dávno mrtvý a ty to před úřady tajíš a kasíruješ jeho penzi?“ Sofii to vyrazilo dech. „Ty máš ale fantazii!“ „No já jsem nezačal s těmi kriminálními nápady,“ odrazil ji. Sofie se beze slova otočila na podpatku a spěchala k baru. Tim zůstal chvíli stát u vchodu se smíšenými pocity. Byl pevně rozhodnutý najít místo pobytu Benjamina Bedforda a zároveň byl zmatený z toho, jak na něj Sofie působila jako na muže.

Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Nefritové slzy (Ukázka, strana 99)  

Nefritové slzy (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz