Zaplatila mu. Měla nějaké vlastní úspory. Největší chyba. Vyděrače musíte odpálkovat hned na začátku. Jak jednou povolíte, bude vás vydírat už pořád, navždy. Možná si to Lucie i uvědomovala, inteligentní na to byla dost, byla ale zároveň zoufalá. Jednou mi řekla, že ten její je takový, jak to říct, konzervativní. On samozřejmě věděl, že nebyla panna, když s ní začal chodit, ale něco takového, co by viděl na těch fotografiích, by asi nepřenesl přes srdce. „Cože? Jak jsi mohla tohle dělat? Takový hnus! Fuj, jdi mi z očí! Kurvo!“ Ano, dovedu si představit jeho reakci. A to i, přestože vím, že Lucku opravdu miluje. On byl skoro jako z románu z devatenáctého století. Nevím, kde se to v něm vzalo. Jeho rodiče, které jsem poznal ovšem později, byli vlastně fajn. Výchovou to nebylo, měl to prostě v sobě. Vyděrač samozřejmě přišel znovu. Na společné peníze nemohla sáhnout, jak by to manželovi vysvětlila? Tak šla za bratrem. A pak za mnou. Musela se cítit hrozně, když seděla u mě v obýváku. Možná kdybych se tenkrát zeptal… Ale spíš by mi nic neřekla. Styděla by se za to. Naposledy tomu kriplovi řekla, že prostě už nic nemá. Už jí ani nikdo nepůjčí. A on jí s klidem nabídl jiné řešení. Nové focení. Že na těch původních fotkách vypadá sice fajn, ale dneska už je vyspělejší a ty fotky budou mít větší šťávu. Poslala ho do prdele. Doslova. Pak objevila ve schránce obálku, adresovanou jejímu muži. Bez známky i zpáteční adresy. Byla prázdná, jen pouhé varování. Pochopila ho. A šla do toho bytu. Čekal na ni s dalším hercem a taky fotograf. Vlastně 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS262229