svobodné a rovnoprávné. Okamžitou reakcí Spojených států (a samozřejmě také Izraele), zdvořile následovaných Evropou, bylo přijetí tvrdých sankcí vůči Palestincům za to, že špatně volili. To není nic nového. Je to zcela v souladu s obecnými principy uznávanými oficiální odbornou veřejností; Spojené státy podporují demokracii tehdy a jen tehdy, pokud se výsledky shodují s jejich strategickými a ekonomickými cíli – žalostný závěr neoreaganovce Thomase Carotherse, nejdůkladnějšího a široce uznávaného odborného analytika iniciativ na „podporu demokracie“. Ze širšího úhlu pohledu je zřejmé, že Spojené státy zastávaly čtyřicet let odmítavý postoj k izraelsko-palestinským jednáním, blokovaly mezinárodní konsenzus volající po politickém řešení za podmínek až příliš dobře známých, než aby vyžadovaly opakování. Západní mantra zní, že Izrael se pokouší o vyjednávání bez předběžných podmínek, zatímco Palestinci za takových okolností jednat odmítají. Mnohem výstižnější je pravý opak: Spojené státy a Izrael vyžadují přísné předběžné podmínky, které jsou navíc navrhovány tak, aby zajistily, že vyjednávání povedou buď k palestinské kapitulaci v klíčových otázkách, nebo nepovedou nikam. První předběžnou podmínkou je, že na jednání musí dohlížet Washington, což má asi takový smysl jako požadovat, aby na vyjednávání o řešení konfliktu sunnitů a šíitů v Iráku dohlížel Írán. Seriózní rozhovory by musely probíhat pod záštitou nějaké neutrální strany, přednostně takové, která má jistou mezinárodní vážnost – možná Brazílie. Tato vyjednávání by hledala řešení konfliktů mezi dvěma protivníky: na jedné straně Spojené státy a Izrael, na druhé straně většina světa. Druhou předběžnou podmínkou je, že Izraeli musí i nadále zůstat svoboda rozšiřovat své ilegální osady na Západním břehu Jordánu. Spojené státy těmto akcím teoreticky oponují, ale jde jen o jemné klepnutí přes prsty, zatímco dál pokračují v poskytování ekonomické, diplomatické a vojenské pomoci. Když Spojené státy vznesou nějaké, i omezené námitky, izrael ské akce to velice snadno zastaví, jako v případě projektu zóny E1, jež by spojila tzv. Velký Jeruzalém s městem Ma’aleh Adumim, a prakticky by rozdělila Západní břeh na dvě části. Tento projekt měl pro izraelské plánovače napříč politickým 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261986