znovu stavět jako cíle masy (např. křížení). Co si s tím počne umění? Oslavuje individuum, tj. člověka.“240
Stačí si nalistovat 2. oddíl Burckhardtovy knihy o renesanci a hned se ukáže, odkud vítr vane.241 Antropologický obrat má však pro Nietzscheho mnohem hlubší význam: nové vzdělání vyvolané oživeným zájmem o antiku vyžaduje nové umění! A tedy i nového diváka. Ačkoli se Nietzsche stále považuje za „‚kritika‘ zrození renesance, ve které posluchač určuje umělecké dílo“242, jak si poznamenal o několik poznámek výše, stále intenzivněji pochybuje o tom, zda si lze s touto moralizující perspektivou vystačit. Úhelný kámen pochybností leží v názoru, že renesančního diváka lze klást analogicky k divákovi řecké tragédie. S tímto předpokladem je psána třetí část Zrození tragédie; od Euripida do 15. století neproběhla žádná antropologická přeměna, renesanční člověk je týmž člověkem, který zničil řeckou tragédii. Lze ale vymazat ze zkušenosti celý středověk a domnívat se, že požadavek na bytostnou přeměnu člověka vznáší teprve soudobý německý duch? Nietzsche se nemohl rozhodnout. Na počátku roku 1872 se ještě snaží přesvědčit sám sebe, že renesan ční objev individua přinesl pouze umocnění tendence, jež stála na počátku konce řecké tragédie: „Obnovení vážnějšího pohledu na svět: až do nynějška stojíme pod působností renesance. Naše hudba, naše filosofie vyznačuje novou říši. Odhalujeme, že německý génius se potřebuje osvobodit také od optimistického světa renesance.“243 240 241
242 243
KSA, 7, N, 9[107], s. 314. K tomu viz např.: „Patnácté století je především a zejména stoletím všestranného člověka. Není životopisu, který by neuváděl významné vedlejší zájmy příslušné osoby, překračující rámec pouhého diletantismu. Florentský obchodník a státník je zároveň často učencem znalým obou starověkých jazyků; nejslavnější humanisté museli jemu i jeho synům přednášet Aristotelovu politiku a etiku; skvělého vzdělání se dostávalo i dcerám domu, ostatně právě v těchto kruzích především musíme vůbec hledat počátky vyšší soukromé výchovy.“ KRI, s. 106. KSA, 7, N, 9[103], s. 311. KSA, 7, N, 14[9], s. 377.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261985