Před branami Leningradu
Za můj výkon při tomto úkolu a řadě dalších jsem pak 10. prosince 1940 dostal Železný kříž druhé třídy za statečnost. Ale stejně jsem měl pocit, že už jsem dosáhl něčeho vyššího. Pokud bitva dokáže v jednom dni udělat z chlapce muže, moje zkušenost z toho kopce a pak ze sklepa způsobily, že jsem dospěl opravdu rychle, i když to vlastně byla jenom předehra k tomu, co jsem přestál v následujících letech. Příští den, 27. května, provedly 209. a 220. pluk útok lesnatým územím ve snaze obsadit vesnici Inor, další míli nebo tak nějak za Pouilly-sur-Meuse. Po třech dnech horečných bojů byl Inor stále v rukou Francouzů a naše vyčerpané vojáky ve východní části sektoru 58. divize vystřídala 71. pěší divize. Mezitím po evakuaci britských a francouzských sil na sever od Dunkerque do Anglie počátkem června se celá německá armáda přeorientovala k jihu, aby zaútočila na zbývající francouzské síly. 5. června Německo zahájilo masivním útokem bitvu o Francii. O čtyři dny později 154. pluk zaútočil, aby získal kontrolu nad lesem Bois de la Vache (Les krávy), který hraničil s hlavní silnicí vedoucí na jihovýchod asi míli od Beaumont-en-Argonne. Sotva jsme zahájili postup na jih, začalo na nás opět pálit francouzské dělostřelectvo, ale tentokrát začalo používat plynové granáty. My jsme byli pro takový případ vycvičeni, a tak jsme rychle nasadili plynové masky. K našemu překvapení ale granáty nebyly funkční. Následující zkoumání odhalilo, že tyto granáty byly vyrobené německou firmou Krupp v roce 1918 a dodány Francii jako válečné reparace. Náš útok na Bois de la Vache se setkal s novým zuřivým odporem Severoafrické divize a rychle se zhroutil, takže jsme s velkými ztrátami museli ustoupit. Avšak celkový
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261891