tak nepřekonatelně, byť bezděčně nóbl. Jen na ulici nebo v hostinci se mohl s Ravelstonem cítit aspoň přibližně jako rovný s rovným. Ravelstona by bývalo ohromilo zjištění, že jeho čtyřpokojový byt, podle jeho názoru prachobyčejná špeluňka, má na Gordona takovýhle účinek. Bydlet v divočině poblíž zoo, to bylo pro Ravelstona skoro totéž jako žít ve slumu. Rozhodl se, že tam bude bydlet, en bon socialiste, přesně tak, jako si snob najde byt v Mayfairu někde v bývalé konírně, jen aby si mohl na dopisní papír nechat natisknout „dobrou“ čtvrť. Byla to součást Ravelstonova celoživotního snažení uniknout ze své vlastní třídy a stát se jakýmsi čestným proletářem. Jako všechny podobné pokusy byl i tenhle předem odsouzen k nezdaru. Žádný boháč se nikdy nedokáže úspěšně vydávat za chudáka, protože peníze, tak jako vražda, umí úžasně křičet. Na venkovních dveřích visela mosazná tabulka s nápisem: P. W. H. Ravelston ANTIKRIST Ravelston bydlel v prvním patře a redakce Antikrista byla v přízemí. Antikrist byl měsíčník pro vzdělanější publikum, s razantní, leč neurčitě definovanou socialistickou orientací. Obecně vzbuzoval dojem, že jeho redaktorem je nějaký zapálený nonkonformista, který svou oddanost Bohu přesměroval na Marxe a při tom se zapletl s tlupou vyznavačů volného verše. Takový Ravelston ve skutečnosti nebyl; byl prostě jen na redaktora příliš útlocitný, a tak se stával obětí svých přispěvatelů. Do Antikrista se mohlo dostat prakticky cokoliv, pokud Ravelston pojal podezření, že dotyčný autor umírá hlady. [99]
Boze chran sazba 03.indd 99
13.03.2019 17:31:19 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261849