Pragmatická aliance
97
Silného. Jejich příchod přitom vyvolal ve spojeneckém táboře všechno, jen ne nadšení. Karel Albert se nehodlal dělit o zásluhy za dobytí Prahy s někým jiným, natož se svým švagrem, saským kurfiřtem. Obdobně smýšlel také Friedrich August II. Emoce dosáhly takového stupně, že Rutkowski v první chvíli napsal do Drážďan žádost, aby se mohl i s vojskem vrátit domů. Nakonec se všichni uklidnili a obě spojenecké armády postoupily během 22. listopadu do vzdálenosti šesti kilometrů od Prahy. Během dvou dnů už byla Malá Strana a Hradčany v obležení. O‘Gilvy sem proto přesunul všechny své vojáky. Protože Francouzi vybudovali jižně od města přes Vltavu pontonový most a Mořic Saský spolu s generálem Augustinem markýzem de Ximenès převedli na pravý břeh dvě kolony, posléze putovalo tři sta pěšáků na Vyšehrad. Opevnění Nového Města O‘Gilvy obsadil měšťany a studenty. I tak to bylo zoufale málo, v průměru dvacet mužů na baštu. Stav hradeb byl podle velitele Prahy katastrofální. Byly zanedbané, neodpovídaly potřebám. Se zimou na krku a rakouskou „hlavní armádou“ v zádech spojenečtí velitelé od prvního okamžiku řešili rébus, jak Prahu co nejrychleji dobýt. Zatímco Francouzi byli toho názoru, že se nevyhnou odléhání, Rutkowski, který měl dostatek informací o situaci ve městě i o jeho hradbách, se rozhodl pro přepad. Chtěl zaútočit v noci z 23. na 24. listopad od Belvederu, tedy přes Letnou ve směru „na jezuitský klášter“ na Malé Straně. Kvůli nedostatku času však musel na tuto akci rezignovat. Karel Albert mezitím svolal na 24. listopad válečnou radu. Zatímco Francouzi navrhovali začít budovat obléhací šance a Mořic Saský se vytasil s nápadem svést s blížící se nepřátelskou armádou bitvu, což bylo okamžitě odmítnuto, bavorský kurfiřt zkusil vyjednávat. Vyzval O’Gilvyho, aby mu jeho „budoucí rezidenci“, která mu „podle Boha a spravedlnosti patří“, vydal. Po odmítavé odpovědi Rutkowski spojencům předložil plán, jak se města zmocnit do několika hodin. Klamný útok a masivní dělostřelecká palba upoutají v jednu hodinu ráno pozornost obránců u Říšské (Strahovské) brány. Tři hodiny nato zaútočí Sasové u Karlovy brány v Mariánských hradbách. Další saská kolona mezitím přejde u Velkých Benátek (Štvanice) Vltavu a pronikne na Nové Město. Mořic Saský v téže době zaútočí s Francouzi podle vlastního uvážení na jižní nebo západní část opevnění Nového Města. Pokud to bude možné, „zaútočí skutečně“, nikoli jen proto, aby rozptýlil pozornost protivníka.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261826